Legendy a pohádky jsou plné magických bytostí, včetně obrů. V některých příbězích to byli oni, kdo stáli u zrodu světa. Byli nejen vysocí, ale také silní. Obři však byli více než pouhým mýtem. Již ve starověku žili lidé, kteří trpěli poruchou růstového hormonu, tzv. gigantismem. Jedním z nich byl také faraon Sanacht.
Jeho život je zahalen rouškou tajemství. Odborníci předpokládají, že byl prvním nebo druhým faraonem 3. dynastie. Vládl přibližně v letech 2610 až 2593 př. n. l. Jeho ostatky byly objeveny v roce 1901 v malé vesnici Bejt Khallaf v Egyptě. Podrobně zkoumány byly až o více než sto let později.
Faraon Sanacht
Úkolu se ujal egyptolog Michael Habicht z Institutu evoluční medicíny na Univerzitě v Zurichu. Se svým týmem zjistil, že starověký panovník měřil 1,98 metru, čímž své vrstevníky převyšoval o více než 20 centimetrů. Průměrná výška mužů v té době byla kolem 170 cm.
„Děti vladařů měly přístup ke kvalitní stravě. Jedly hodně bílkovin a sacharidů. To je jeden z důvodů, proč se ze Sanachteho stal silný mladý muž," vysvětluje vědec. „Analýza lebky ale ukázala na známky bujného růstu. Toto zjištění naznačuje, že starověký Egypťan pravděpodobně trpěl gigatismem. To z něj činí nejstarší známý případ této poruchy na světě."
Nemoc se dá lehce poznat. Postava postiženého je nápadně velká, ale přitom symetrická. Jako první se zvětšují končetiny, poté čelo, čelist a nos. Jedinec často trpí vysokým krevním tlakem, což může vést k infarktu.
Obři v Egyptě
„Porucha růstového hormonu je nejčastěji způsobená nezhoubným nádorem na hypofýze. Dnes lze vyřešit chirurgickým zákrokem. Ve starověkém Egyptě to však nebylo možné," říká Michael Habicht. „Proto je tento objev významný a může pomoci odpovědět na řadu otázek."
Anomálie zároveň ukazuje, že staří Egypťané byli tolerantním národem. „V raných dynastiích byly preferovány nízké postavy. Netušíme proč, ale archeologické vykopávky jsou toho důkazem. To, že se ostatky Sanachteho našly v elitní hrobce naznačuje, že gigantismus nebyl společenským stigmatem."
Zdroj:
www.iflscience.com, www.livescience.com, www.en.wikipedia.org
