Život tohoto panovníka je stále opředen tajemstvím. Měl vládnout kolem roku 2650 př. n. l. v období třetí dynastie. Někteří egyptologové tvrdí, že to byl právě on, kdo inicioval stavbu stupňovité Džoserovy pyramidy. Důkazy k této hypotéze však chybí. Z dob jeho působení se totiž dochovala jen hrstka památek. Dodnes proto není zcela jasné, kdy převzal moc, kdy zemřel, i kde přesně byl pohřbený.
V roce 1901 byla ale poblíž Beit Khallaf v Egyptě objevená skromná hrobka. I přesto, že si řada odborníků myslí, že mastaba patřila vysokému úředníkovi nebo princi, nalezené reliéfní fragmenty nesoucí Sanakhtovo jméno naznačují, že zde byl uložený právě tento faraon. Následné vykopávky přinesly nečekaný poklad. Kostru muže, která byla stará asi 4700 let.
Faraon Sanakht
Byla však zvláštní. Pozůstatky patřily člověku, jenž byl 1,87 metrů vysoký. O dvacet centimetrů tak převyšoval průměrnou výšku starých Egypťanů. Zároveň byl jeho lebeční index neobvykle široký, stejně jako brada a čelisti. Pro vědce na počátku 20. století byl tento nález záhadou.
Kostra proto byla uložena do depozitu, kde až do roku 2017 čekala na své znovuobjevení. Rozlousknout její tajemství se rozhodl egyptolog z Institutu evoluční medicíny Curyšské univerzity Michael Habicht a paleopatolog Francesco M. Galassi.
„Víme, že egyptský kněz Manetho, žijící ve 3. století př. n. l., se zmínil o pozdním králi druhé dynastie Sesochrisovi, kterého popisoval jako obzvláště vysokého,” říká Habicht. „Psal, že byl pochován v mastabě, kde byla nalezena naše kostra. Je více než pravděpodobné, že myslel Sanakhta. Jen se za tisíce let pozměnila jména a časová osa.”
Dávný gigantismus
Habicht a jeho kolegové znovu analyzovali lebku a kosti. Porovnali je s daty z antropologických databází. Zaměřili se na průměrnou výšku mumií i délku jejich pevných tkání. I přesto, že králové byli díky kvalitní stravě a dostupné lékařské péči obecně vyšší než jejich poddaní, Sanakht se nad svými příbuznými stále tyčil.
Jeho dlouhé kosti totiž vykazují známky bujného růst. S největší pravděpodobností tak trpěl gigantismem. Pokud je zjištění vědců správné, šlo by o vůbec první diagnózu tohoto stavu. „V dávných dobách nebyla k dispozici žádná chirurgická nebo farmaceutická léčba. Nádor na hypofýze, který je často spouštěčem této nemoci a dnes se dá operovat, tak nemohl být odstraněný,” říká Michael Habicht. To, že obr byl po dosažení dospělosti pohřbený s poctami v elitní hrobce naznačuje, že jeho výška nebyla spojena se sociálním vyloučením.
Zdroje: www.newsweek.com, www.livescience.com, www.iflscience.com, www.en.wikipedia.org
