Upevnění moci a majetku. To byl hlavní důvod, proč členové habsburského rodu minimálně 200 let ignorovali církevní nařízení, které zakazovalo příbuzenské sňatky, a sezdávali se a množili mezi sebou. Zvrácenou tradici dodržel i císař Svaté říše Římské František I. Rakouský, jež se oženil se svou sestřenicí Marií Terezií Neapolsko-Sicilskou. Navíc, jejich rodiče byli vlastními sourozenci.
Monotónní genetický koktejl měl za následek, že se většina Františkových a Mariiných dětí potýkala se zdravotními komplikacemi. Jen pár z nich bylo schopna samostatného života. Bohužel, patřil mezi ně i později jeden z neoblíbenějších českých panovníku Ferdinand I. Dobrotivý.
Ferdinand Dobrotivý
Ferdinand se narodil 19. dubna 1793 ve Vídni. Už od začátku jeho života bylo zřejmé, že je s ním něco v nepořádku. Měl nepřirozeně velkou hlavu, neustále pootevřená ústa a krátké končetiny. Už jako dítě míval nervové tiky a trpěl epileptickými záchvaty. Časem se ukázalo, že jeho výchova bude náročná. Měl problém s mluvením a dva roky mu trvalo, než se naučil pít ze sklenice, aniž by její obsah na sebe převrhnul.
Jeho chůvy byly zoufalé. Celé dny ho nechávaly sedět na židli a koukat z okna. Ani lékaři si s jeho postižením nevěděli rady. Zakazovali mu chodit ven nebo si hrát. Nechtěli, aby se mu „přetížil mozek". Malý Ferdinand měl však chuť do života. Když se nikdo nedíval, vlezl si do koše na papíry a kutálel se po pokoji.
Změna přišla zároveň s jeho novým ošetřujícím lékařem. Ten s chlapcem běhal, jezdil na koni, učil ho šermovat a hrát na hudební nástroje. Budoucí vladař se tak začal probouzet s letargie. S nadšením hrál na klavír a trubku, lepil modely, zabýval se zahradničením a učil se jazyky. Postupem času se dokázal domluvit německy, francouzsky, italsky, maďarsky, latinsky a dokonce česky.
Nemocný Ferdinand
V roce 1830 byl Ferdinand v dnešní Bratislavě korunován uherským králem. Při obřadu pronesl řeč v maďarštině, čímž si získal sympatie svých poddaných. Reálně však nevládl. Jeho zdravotní stav byl stále komplikovaný. Zhoršil se o dva roky později, kdy byl na něj spáchán atentát. I přesto, že mu střelec kapitán Franz Reindl neublížil, mladík utrpěl šok. Ten vyústil v sérii epileptických záchvatů, které ho téměř stály život. Ferdinand měl ale tuhý kořínek.
Po smrti svého otce byl v roce 1836 korunován rakouským císařem, českým, chorvatským, slavonským a lombardsko-benátským králem. Byl však pouhým maskotem. V reálu říši ovládal kancléř Matternich a státní rada v čele s českým hrabětem Františkem Antonínem Kolovratem. Z toho si však Ferdinand nic nedělal. Nevšiml si ani častějších hádek svých důvěrníků, které v roce 1848 vyústily v revoluci.
Vypráví se, že když povstalci toho roku pochodovali před císařským palácem, Ferdinand žádal po Metternichovi vysvětlení. Když mu kancléř odpověděl, že lidé protestují, mladý král se na něj obrátil: „A to je dovoleno?“
Po nucené abdikaci se Ferdinand přestěhoval i se svou manželkou Marií Annou Savojskou do Prahy. Během každodenních procházek po dnešní Národní třídě dával dětem bonbony a chudým almužnu. Zajímal se o dění kolem sebe, rád si s každým popovídal. Ke všem se choval laskavě a vstřícně. Získal tak přezdívku Dobrotivý. Praze až do své smrti ve věku 82 let věnovat asi 450 000 zlatých.
Zdroj:
www.ceskykralovskyinstitut.cz, www.nasregion.cz, www.stoplusjednicka.cz
