Tyto dříve neznámé útvary se táhnou přes polovinu oblohy v celkové délce asi 50 000 světelných let. Vyzařují gama paprsky s vyšší energií než zbytek disku Galaxie. Vznikají, když extrémně energetické elektrony uvnitř bublin interagují s kosmickým prachem a plynem.
Zdroj těchto elektronů byl dlouho záhadou. Jelikož celá struktura může být podle vědců stará asi deset milionů let, mohla být pozůstatkem masivního výbuchu při tvorbě nových hvězd nebo zbytkem po erupci supermasivní černé díry nacházející se v centru naší Mléčné dráhy.
Fermiho bubliny
Další překvapení přišlo, když v roce 2020 rentgenový dalekohled s názvem eROSITA našel ještě větší bubliny rozprostírající se přes 45 000 světelných let na každé straně galaktické roviny nad Fermiho bublinami. Vyzařovaly méně energetické gama paprsky.
Jak tato podivná sada vznikla? S odpovědí přišel fyzik Yutaka Fujita z Tokyo Metropolitan University v Japonsku. Pomocí počítačových simulací zjistil, že rentgenové emise jsou produktem silného a rychle se pohybujícího větru, který naráží do plynu vyplňující mezihvězdný prostor. Vytváří tak rázovou vlnu, jež se odráží zpět skrz plazmu, čímž ji rozzáří.
Vítr s největší pravděpodobností vane z černé díry s názvem Sagittarius A* vyskytující se v srdci Mléčné dráhy. Tato struktura je relativně malá. Její hmotnost jsou přibližně 4 miliony Sluncí. I přesto z ní vane vzduch o rychlosti 1000 kilometrů za sekundu.
Jak nahlédnout do vesmíru
Profesor Fujita otestoval i druhou teorii, podle níž Fermiho bubliny vytvořila náhlá exploze hvězdy v centru struktury. Simulace ale ukázaly, že výbuch nemůže reprodukovat profily teplot naměřené dalekohledem Fermi.
Výzkum, že za existencí bublin stojí vítr z černé díry, potvrdil řadu pozorování výronů aktivních galaktických jader v jiných galaxiích.
Zdroj:
www.academic.oup.com, www.sciencealert.com, www.fermi.gsfc.nasa.gov
