Pekelná zbraň
Tento podivný stroj sestavil v 19. století francouzský pastýř Giuseppe Marco Fieschi. Rok, kdy měla zbraň splnit svůj zlověstný účel, se mu ale stal osudným.
Giuseppe Marco Fieschi se narodil roku 1790. Dlouhé roky působil jako pastýř. Po dosáhnutí dospělosti vstoupil do armády a bojoval v neapolských válkách.
Již tehdy jen o chlup unikl popravě a po deportaci do Paříže dokonce strávil 10 let ve vězení. Po propuštění se z Fieschiho stal tulák. Byl plný nenávisti a zloby a jeho jediným cílem byla krutá pomsta.
K ní ale potřeboval zbraň. A tak se rozhodl ji sám sestavit. Povolal k sobě svého souseda Pierra Moreyho a oba muži začali dnem i nocí pracovat na zařízení, které mělo usmrtit tehdejšího krále Ludvíka Filipa.
Fieschi ani Morey nechtěli nic ponechat náhodě. Obyčejná pistole tak pro ně byla málo. Rozhodli se sestavit doslova ďábelský stroj, který svůj cíl neměl minout.
Za pomoci dalšího spiklence, Theodora Pepina, postavili salvu s 25 hlavněmi. Přesně umístěnými vedle sebe. Po nějaké době byla pekelná zbraň hotová a naplnění plánu mohlo začít.
Skončil pod gilotinou
Na první pohled bylo podivné zařízení zhotovené ze dřeva a kovu. Odhadovaná cena zbraně byla přibližně 500 franků.
Pro více informací se podívejte na toto video:
Aby Fieschi, Morey a Pepin skutečně neponechali nic náhodě, postavili stroj rovnou v místnosti s výhledem na ulici. Nacházela se ve třetím patře domu N. 50 Boulevard du Temple. Byla tedy ve stejné místnosti, ze které posléze Fieschi střílel.
Zbraň měla několik hlavní. Jejich hlavní doménou bylo, že mohly být všechny vystřelené najednou a to za pomoci pouze jediné rozbušky. Každá hlavěň navíc obsahovala 6 až 8 kulek a dalších 13 až 14 střel.
Spiklenci tak vymysleli hotového ďábla, který svůj cíl neměl minout. Osudným rokem měl být rok 1835. Právě tehdy procházel Ludvík Filip se svým doprovodem po Boulevard du Temple. Giuseppe vystřelil.
Všude bylo mnoho mrtvých, král ale utrpěl jen drobné oděrky. Spiklenci byli zatčení a odsouzení k smrti popravou na gilotině.
Zdroje: en.wikipedia.org, www.atlasobscura.com, www.jstor.org
