V případě detektivního příběhu Na kolejích čeká vrah nešlo o nic politického, takže soudruzi natáčení nebránili. Scénář volně navazoval na předchozí kriminálky Vrah skrývá tvář (1966) a Po stopách krve (1969), jež se divácky osvědčily. Potíž byla jen s obsazením hlavního vyšetřujícího, majora Kalaše. Toho už nemohl hrát Rudolf Hrušínský, jelikož byl jednou z politicky nepohodlných osob.
Přeobsadit populárního a herecky dokonalého Hrušínského nebylo jednoduché. Role se nakonec ujal Jiří Sovák, ačkoli byl zvyklý hrát spíš komediální party. Hrušínský to tehdy těžce nesl. "Rudlovi to bylo hodně líto. Postavu Kalaše měl rád," zavzpomínala na sklonku života Květa Fialová.
Sovák do detektivky skutečně vnesl komediální prvky, vymyslel například hlášku "pic kozu do vazu", která ve filmu zazní hned čtyřikrát.
Zvláštní vzpomínky na natáčení měl Radoslav Brzobohatý, a to nejen proto, že převážnou jeho část strávil coby těžce zraněný poručík Lenk na nemocničním lůžku. V rámci příprav na svou roli strávil několik nocí se skutečnou pražskou mord partou a vyjížděl s nimi k otřesným případům vražd. "Tuhle práci bych v životě dělat nemohl," přiznal herec s tím, že se mu kolikrát udělalo nevolno. K profesionálním kriminalistům choval až do konce života hluboký respekt.
Chybička se vloudila
Zatímco produkce dbala na to, aby Brzobohatý odkoukal co nejvíce z opravdové policejní práce, unikla jí jedna důležitá drobnost, která se mohla podchytit selským rozumem: poručík Lenk je po několika dnech v nemocnici, kdy nemohl ani promluvit, natož se hýbat, hladce oholen. Že by to sestřičkám nedalo, a před policejním výslechem ho hodily do gala?