V té době jí bylo teprve sedmnáct let, a přesto jí scénář předepisoval odhalenou scénu. Veronika Jeníková na něco takového nebyla připravena a celou dobu doufala, že si to režisér Kachyňa rozmyslí a nebude po ní požadovat, aby se před kamerou svlékla úplně donaha. Jenomže režisér si to rozmyslet nechtěl a nepomohly ani přímluvy Veroničiny maminky.
Začínající herečka pak přemýšlela, jak by se choulostivé scéně mohla vyhnout. Dokonce předstírala nemoc. Režisér nakonec jen souhlasil s tím, že nahé záběry natočí až úplně na konci natáčení. "Neobešlo se to bez slz, nahaé scény jsem oplakala" přiznala po letech Jeníková, které by se do svlékání před filmovým štábem nechtělo ani dnes. "Naštěstí ve středním věku se už podobné vylomeniny po herečkách nevyžadují," dodala se smíchem.
V hlavní roli bacilonosiče Prepsla si režisér původně představoval Vladimíra Menšíka. Když ale zhlédl Zlaté úhoře s Rudolfem Hrušínským, bylo mu jasné, že pro svůj film objevil tu pravou osobnost. Menšík měl v té době navíc pracovních povinností víc než dost a trápily ho zdravotní problémy.
S Hrušínským byl ve filmu na nemocničním pokoji děda Bartůněk, kterého úžasně zahrál slovenský herec Ludovít Greššo. Během natáčení nikdo ze štábu netušil, že je vázně nemocný i ve skutečnosti a moc času mu nezbývá. Režisér Kachyňa měl později špatné svědomí, protože byl na něho během natáčení velmi přísný a nebral si servítky. Greššo zemřel pouhého půl roku od poslední klapky ve věku 66 let.