O původu slavného bojovníka Flammy víme jen to, že pocházel ze Sýrie. Otázkou je, jak se stal gladiátorem. Mohl být jedním z mladých Syřanů, kteří vstoupili do římské armády v naději, že se jednoho dne stanou plnoprávnými občany Říma. Když ale viděl, jaká zvěrstva Římané v jeho zemi páchají, rozhodl se z vojska utéct, a tím si podepsal rozsudek smrti - respektive si zajistil svůj první výstup v aréně, při kterém měl zemřít.

Jiná verze tvrdí, že Flamma mohl pocházet z Judey. Císař Hadrián totiž tento stát toho času přejmenoval na Sýrii Palestinu a pokusil se srovnat Jeruzalém se zemí, aby tu mohl vystavět Jupiterův chrám. Tento krok vyvolal mezi Židy obrovskou revoltu, která vyústila v tzv. druhou římsko-židovskou válku. Podle historika Cassia Dia v ní zahynulo 580 tisíc Židů a většina přeživších byla odvedena do otroctví. Mezi nimi možná do Říma v okovech putoval i sedmnáctiletý Flamma.

Z odsouzence na smrt miláčkem publika

Tak či onak, zběhové a váleční zajatci šli obvykle do arény na jistou smrt. Často byli nuceni k potěšení publika bojovat navzájem do poslední kapky krve. Stal se Flamma absolutním vítězem? Nebo přemohl mnohem silnějšího soupeře, u kterého nikdo nečekal porážku? Netušíme. Ale nějakým způsobem se vyznamenat musel. "Křest ohněm" přežil a byl přijat do gladiátorské školy.

Ačkoli boj na život a na smrt před zraky rozvášněného davu není zrovna disciplínou, ve které by si většina mužů chtěla vybudovat kariéru, některým gladiátorům se zalíbila sláva, jaké se jim dostalo po sérii vítězných zápasů. Flamma vyhrával jeden souboj za druhým a stal se v Římě celebritou. Jásot, ovace a pocty neustávaly.

Až přišel den, kdy mu jeho pán daroval svobodu. Nebylo to nic neobvyklého - od gladiátorů se neočekávalo, že budou mít nezdolnou fyzičku navěky, a tělo plné šrámů a zhojených zlomenin se opotřebovalo rychleji než tělesná schránka obyčejného vojáka. Do "důchodu" se proto odebírali už po několika letech zápasení - pokud se tedy toho momentu dožili.

Jak žil, tak i zemřel

Flamma ale svobodu odmítl a bojoval dál. Historikové se jen dohadují, co ho k tomu vedlo. Důvodů mohlo být více. Stávalo se, že vysloužilému, avšak slavnému gladiátorovi císař nabídl za návrat do arény velkou sumu peněz, což by bylo jistě motivující. Dále tu mohla být nejistota ohledně budoucnosti na svobodě. Flamma se těžko mohl vrátit do rodné země, kde jeho příbuzní byli nejspíš dávno pobiti a nikdo tu na něj nečekal. V Římě by našel uplatnění snad jen jako osobní strážce nějakého aristokrata, který by z něj zároveň učinil svého milence.

V gladiátorské škole měl oproti tomu veškeré životní potřeby zabezpečeny. Zápasníci dostávali velké příděly jídla, aby si uchovali sílu. Mohli využívat lázně a měli zajištěnu kvalitní lékařskou péči. Mezi gladiátory navíc panovalo jakési bratrství; Flamma své druhy nejspíš vnímal jako náhradní rodinu. Říká se, že si přál zemřít v aréně, za hluku řvoucího davu.

Svobodu odmítl celkem čtyřikrát. Vyhrál 21 zápasů, v devíti remízoval a čtyři prohrál. Zemřel přesně tak, jak si přál. Bylo mu třicet let.


Zdroje: www.livescience.com, www.ancienthistorylists.com