Anglické spisovatelce Burneyové bylo v té době 59 let a v Paříži žila se svým manželem, který získal místo v Napoleonově vládě. Lékařskou pomoc vyhledala poté, co ji začaly trápit nesnesitelné bolesti v pravém prsu. Lékaři viděli jediné řešení v jeho odstranění. Domnívali se, že se jedná o zhoubný nádor.
V roce 1811 se chirurgické zákroky dosud prováděly bez účinných tišících prostředků. Burneyová sice před operací vypila jakýsi nápoj s opiáty, to ovšem ke ztišení bolesti zdaleka nestačilo. Její postel obklopilo sedm mužů, po ruce měla i svou osobní ošetřovatelku. Vzápětí pocítila ostrou bolest.
"Na obličej mi položili kapesník, ale byl průsvitný, a tak jsem stejně všechno viděla. Když jsem zahlédla nablýskanou ocel nože, zavřela jsem oči. Nechtěla jsem, aby mě drželi. Jenže bolest byla strašlivá, nůž přeřezával maso, žíly, nervy, nemohla jsem zadržet křik. Křičela jsem tak nahlas, že mi ten zvuk doteď zní v uších," popsala spisovatelka hororovou zkušenost v dopise své sestře.
Doktor Larrey zůstal po zákroku otřesen a bledý jako jeho pacientka. Řezat tělo ctihodné dámy bylo něco zcela jiného než amputovat končetiny raněným vojákům. Navíc vůbec nebylo jisté, že Burneyová tuto řezničinu přežije. Mnoho pacientů po podobných operacích umíralo na přidruženou infekci.
Anglická autorka ženských románů se však kupodivu brzy oklepala a po rekonvalescenci odcestovala se synem do Anglie, aby ho uchránila před nástupem do francouzské armády. Po zákroku se těšila dobrému zdraví ještě dalších 29 let a přežila jak manžela, tak syna. Zemřela v roce 1840 ve věku 87 let.
Dnes už není možné zpětně stanovit, zda Burneyová skutečně trpěla rakovinou, nebo šlo o nezhoubný nádor. Její naturalisticky vykreslená výpověď o mastektomii bez narkózy je ale každopádně jediná svého druhu.
