Francoise Reichelta bychom mohli s trochou nadsázky přirovnat v Jírovi z pohádky o Jasněnce a létajícím ševci.
Dle Wikipedie se Francois narodil v České republice, která byla součástí Rakousko-Uherska, ale již ve dvaceti letech se přestěhoval do Paříže, protože toužil po lepším životě. A to se mu částečně povedlo, když si otevřel svou dílnu, která pracovala hlavně pro cizince.
Reichelt se ale neproslavil pro jeho krejčovský um, ale jako průkopník parašutismu. Ve své posedlosti létáním se totiž rozhodl, že vymyslí a vytvoří oblek pro letce. Chtěl vytvořit oblek, ze kterého se při pádu stane padák. A začal experimentovat, hnán i tím, že Aéro-Club vypsal v té době soutěž s finanční odměnou pro toho, kdo sestrojí funkční padák.
Co pokusu předcházelo?
Zvláštní je, že nejprve dělal pokusy s figurínami, které vyhazoval z domu, kde bydlel. A tyto první pokusy byly překvapivě úspěšné. Možná i to jej motivovalo k tomu, že svůj „letecký oblek“ vyzkouší sám. A svůj památný seskok naplánoval na rok 1912. A nevybral si žádný nižší cíl než právě Eiffelovu věž, odkud se rozhodl přesvědčit svět o velikosti svého vynálezu.
I když ho jeho přátelé varovali před šíleností jeho činu, Francois byl neoblomný. Vyšplhal do prvního patra pařížské dominanty a z výšky 57 metrů skočil přímo před zraky přihlížejících. A před nimi také na místě zemřel, protože padák neměl dostatek času se otevřít. Bylo mu 33 let.
Opakované žádosti byly vyslyšeny
Jeho experimentu, kterému ale nikdo nevěřil, přihlíželi i novináři, proto se jeho pár sekund slávy podařilo zachytit na video. Podívejte se zde:
Na YouTube najdete ještě další videa, jejich obsah je však označen za nevhodný.
Reicheltův život vyhasl, když plný naděje zkoušel svůj převratný vynález. Otázkou je, jak se cítil. Záznamy totiž hovoří o tom, že o povolení pokusu seskočit z Eiffelovky žádal pařížskou policejní prefekturu opakovaně. Tehdy však chtěl opakovat pokus s figurínami, ale když konečně v únoru 1912 povolení dostal, na místo dorazil s padákem na zádech osobně, jak vidíte ve videu výše.
Jeho skok se však skutečně do historie zapsal a noviny jej byly plné.
Osudný den D
V den, kdy Franz povolení dostal, přijel k Eiffelovce již brzy ráno se svými přáteli a rovnou v obleku. I na videu vidíte, že oblek nebyl nijak zvláště objemný. Jeho váha byla 9 kilogramů. Dobová média jej popsala jako oblek, který při roztažení paží do polohy do kříže vypadal jako veliká kapuce. Celková plocha padáku po rozvinutí měla podle Reicheltových záznamů dosahovat 32 metrů čtverečních.
Padák se ale samozřejmě při tak malé výšce nerozvinul. Policie později uvedla, že i povolení, které krejčímu dala, udělovala pouze na pokus s figurínou.
Reichelt byl však o dokonalosti svého vynálezu přesvědčený a neodradila ho ani zima, bylo kolem nuly a vál silný vítr. Navíc odmítl i jakákoli bezpečnostní opatření s tím, že svůj život zcela oddá padáku, kterému věří. „Chci experiment vyzkoušet sám a bez lsti, protože mám v úmyslu prokázat hodnotu svého vynálezu,“ řekl. A tak také udělal. Jeho pád zachytila kamera.
Franz či Francois Reichelt byl velmi pošetilý. Svému vynálezu věřil natolik, že se rozhodl riskovat vlastní život. Neposlouchal rady jeho přátel ani autorit, které se mu jeho čin pokusily důrazně rozmluvit. Jeho život skončil, ale prameny uvádějí, že skákal na zmrzlou trávu z 57 metrů s úsměvem. Následná pitva prokázala, že zemřel na infarkt během pádu.
Do historie se ale přece jen zapsal.
www.muzivcesku.cz, en.wikipedia.org/wiki/Franz_Reichelt, allthatsinteresting.com/franz-reichelt
