Paul Deschanel vyrostl v prostředí francouzských intelektuálů, kteří byli za vlády Napoleona III. vyhoštěni do exilu, a po jejich vzoru se stal žurnalistou a spisovatelem. Protože byl rovněž dobrý řečník a nechybělo mu příjemné vystupování, vstoupil do politiky a dlouhá léta předsedal poslanecké sněmovně. Za první světové války si získal popularitu projevy nabádajícími Francouze k odvaze. V únoru 1920 nastoupil do úřadu prezidenta.

V té době mu bylo 65 let a zdálo se, že se těší dobrému zdraví. Jeho rodina na něm ale už v té době pozorovala příznaky plíživé duševní choroby; Deschanel trpěl depresemi a nespavostí, projevily se u něj úzkostné stavy.

Brzy po nástupu do funkce se francouzské noviny začaly plnit zprávami o podivném prezidentově chování. Když mu při jedné oficiální akci školní dívky předaly pugét, Deschanel jim květiny jednu po druhé hodil zpátky. Jindy zamířil z vládního jednání přímo do vod blízkého jezera a koupal se oblečený.
(Zdroj: https://en.wikipedia.org/wiki/Paul_Deschanel)

Největší poprask ovšem vyvolal incident z května 1920. Deschanel tehdy cestoval nočním vlakem z Paříže do Montbrisonu na slavnostní odhalení pomníku francouzských válečných hrdinů a za jízdy vypadl z okna. Dodnes není zcela jasné, jak se něco takového mohlo stát. Podle jedné verze si prezident spletl okno s dveřmi poté, co si vzal prášky na spaní, které mu způsobily dezorientaci. Spekulovalo se také, že ztratil rovnováhu, když se pokoušel otevřít okno.

Byl vlastně zázrak, že se mu až na několik odřenin a poranění kolena nic vážného nestalo. V pyžamu ušel několik kilometrů, než potkal železničáře a požádal ho o pomoc.

Francouzi se mohli nad jeho nešikovností potrhat smíchy. Nesmáli se však jen jemu. Na celé události bylo naprosto absurdní i to, že nikdo z Deschanelova doprovodu si až do rána nevšiml, že prezident z vlaku zmizel. Zámořský tisk si tehdy pěkně zažertoval, když francouzské vládě nabídl služby amerických bodyguardů.

Několik měsíců po skandálu Paul Deschanel rezignoval na svou funkci a odebral se do sanatoria, kde se léčil z neupřesněné duševní nemoci. V dubnu 1922 podlehl chřipce ve věku 67 let. Podle dnešních odborníků mohl trpět tzv. frontotemporální demencí (FTD), která se podobá Alzheimerově chorobě, ale postihuje čelní oblast mozku, zopovědnou za kontrolu chování a některé povahové rysy. U pacientů se mohou projevit emoční změny, apatie a nevhodné společenské způsoby, což jsou příznaky, které prý na Deschanela přesně seděly.
(Zdroj: http://pearlharper.com, únor 2018)