Během první plavby v roce 1841 výprava zmapovala část pobřeží Viktoriiny země, objevila Rossův ostrov a velkou ledovou bariéru. Při druhé plavbě na jih v roce 1842 se zastavila na Falklandských ostrovech a při poslední jižní plavbě v roce 1842 přistála podél Antarktického poloostrova. Během pobytu výpravy v Hobartu byla za spolupráce guvernéra sira Johna Franklina, po němž byla expedice pojmenována, zřízena geofyzikální observatoř.

Tragédie expedice

Franklinova expedice měla objevit námořní cestu přes kanadskou Arktidu. Jako velitel expedice byl určen právě sir John Franklin, zkušený vůdce, který předtím velel dvěma dalším arktickým výpravám.

Na dokument o expedici v angličtině se podívejte zde:

Zdroj: Youtube

Nakonec ale tato jeho výprava skončila tím, že se posádka lodi začala vzájemně pojídat. Určitá forma kanibalismu, jíž se posádka dopustila, byla dlouho tajemstvím, ale nyní byl odhalen celý její rozsah. Ukázalo se, že námořníci nejen že odřezávali maso z kostí svých kolegů z posádky, ale také kosti rozbíjeli, aby z nich získali dřeň. Proč? To zatím nikdo přesně neví.

Vyšetřování dosud nedokázalo odpovědět ani na další zásadní otázku, proč tolik členů posádky zemřelo ještě před opuštěním lodí. Možná měli kurděje, způsobené nedostatkem vitaminu C, nebo zešíleli z otravy olovem z kusů broků v ptácích, které se pokoušeli sestřelit.

Jasné ale je, že být polárníkem v britském námořnictvu 19. století bylo překvapivě bezpečné povolání, takže takto strašný konec výpravy nikdo nečekal.

Práce u námořnictva byla elitní

Obě lodě, jež se vydaly na výpravu, byly dobře zásobeny potravinami, jež by klidně stačily na pět až sedm let. Posádky byly zkušené a navíc jim přálo i počasí. V roce 1845 byla nízká hladina ledu, takže lodě mohly proplout kolem Baffinova zálivu v Grónsku. Pak zamířily přes kanadské souostroví a hledali bájný Severozápadní průjezd. Námořníci byli dokonce připraveni na zamrznutí oceánu, takže měli s sebou dostatek jídla. Ale nikdo nečekal, že těžký mořský led zůstane na místě.

Lodě se tak ocitly v zajetí ledového království po několik let.

Posádky odešly

Poslední zpráva, která byla z lodí odeslána, byla datována 25. dubna 1848. Sdělovala, že 24 mužů již zemřelo. A pak se stalo to, že ostatní členové posádky prostě zmizeli. Rozhodli se lodě opustit, ale ani jeden z nich nedorazil na základnu. Zřejmě zmrzli cestou. Prostě zmizeli.

Jejich cesta zpět přitom měřila neskutečných 1 609 km na nejbližší obchodní stanici Hudsonova zálivu. Aby se ale dostali k místu, kde byla spousta ryb, museli by se námořníci prosekat silným mořským ledem. Takže hlad je donutil k tomu, že museli vzít zavděk tím nejsnazším – sami sebou, což později potvrdila i celá řada důkazů posbíraných za 150 let.

Mnohé z nich vykazovaly stopy po řezných ranách, které naznačovaly, že k odřezávání masa byly použity nože. Námořníci byli zřejmě tak vyhladovělí, že se museli uchýlit ke zcela vědomému kanibalismu, a dokonce i vysávání morku z kostí.

Expedice čítající celkem 129 mužů skončila smrtí všech. Pátrání po osudu lodí a jejich posádek pokračují s přestávkami už od roku 1848, ale stále nad ním visí otazníky, protože neexistují žádné písemné prameny přímo od členů posádky.

Zdroj: Youtube

Zdroje:

cs.wikipedia.org/wiki/Franklinova_expedice, www.ancient-origins.net, archiveshub.jisc.ac.uk