Vědci se dopátrali konce britské námořní expedice: Posádka vařila kosti mrtvých

Loď HMS Terror

Loď HMS Terror

Foto: Podle George Back – National Archives of Canada / Creative Commons, volné dílo

Britská námořní expedice v letech 1839-1843, jež později dostala název Franklinova expedice, prováděla hydrografický a magnetický průzkum jižních oceánů. Expediční lodě HMS Erebus a HMS Terror pod vedením zkušených kapitánů Jamese Clarka Rosse a Francise Croziera podnikly tři cesty na jih. Jejich mise ale nakonec skončila děsivě - posádka se navzájem pojedla.

Během první plavby v roce 1841 výprava zmapovala část pobřeží Viktoriiny země, objevila Rossův ostrov a velkou ledovou bariéru. Při druhé plavbě na jih v roce 1842 se zastavila na Falklandských ostrovech a při poslední jižní plavbě v roce 1842 přistála podél Antarktického poloostrova. Během pobytu výpravy v Hobartu byla za spolupráce guvernéra sira Johna Franklina, po němž byla expedice pojmenována, zřízena geofyzikální observatoř.

Kapitán John FranklinKapitán John FranklinZdroj: A Narrative of a Second Expedition to the Shores of the Polar Sea / Creative Commons, volné dílo 

Tragédie expedice

Franklinova expedice měla objevit námořní cestu přes kanadskou Arktidu. Jako velitel expedice byl určen právě sir John Franklin, zkušený vůdce, který předtím velel dvěma dalším arktickým výpravám.

Na dokument o expedici v angličtině se podívejte zde:

Zdroj: Youtube

Nakonec ale tato jeho výprava skončila tím, že se posádka lodi začala vzájemně pojídat. Určitá forma kanibalismu, jíž se posádka dopustila, byla dlouho tajemstvím, ale nyní byl odhalen celý její rozsah. Ukázalo se, že námořníci nejen že odřezávali maso z kostí svých kolegů z posádky, ale také kosti rozbíjeli, aby z nich získali dřeň. Proč? To zatím nikdo přesně neví.

Vyšetřování dosud nedokázalo odpovědět ani na další zásadní otázku, proč tolik členů posádky zemřelo ještě před opuštěním lodí. Možná měli kurděje, způsobené nedostatkem vitaminu C, nebo zešíleli z otravy olovem z kusů broků v ptácích, které se pokoušeli sestřelit.

Jasné ale je, že být polárníkem v britském námořnictvu 19. století bylo překvapivě bezpečné povolání, takže takto strašný konec výpravy nikdo nečekal.

Obraz Arktická rada plánuje hledání sira Johna FranklinaObraz Arktická rada plánuje hledání sira Johna FranklinaZdroj: Stephen Pearce / Creative Commons, volné dílo 

Práce u námořnictva byla elitní

Obě lodě, jež se vydaly na výpravu, byly dobře zásobeny potravinami, jež by klidně stačily na pět až sedm let. Posádky byly zkušené a navíc jim přálo i počasí. V roce 1845 byla nízká hladina ledu, takže lodě mohly proplout kolem Baffinova zálivu v Grónsku. Pak zamířily přes kanadské souostroví a hledali bájný Severozápadní průjezd. Námořníci byli dokonce připraveni na zamrznutí oceánu, takže měli s sebou dostatek jídla. Ale nikdo nečekal, že těžký mořský led zůstane na místě.

Lodě se tak ocitly v zajetí ledového království po několik let.

 Nalezený zápis z výpravyNalezený zápis z výpravyZdroj: Creative Commons, volné dílo

Posádky odešly

Poslední zpráva, která byla z lodí odeslána, byla datována 25. dubna 1848. Sdělovala, že 24 mužů již zemřelo. A pak se stalo to, že ostatní členové posádky prostě zmizeli. Rozhodli se lodě opustit, ale ani jeden z nich nedorazil na základnu. Zřejmě zmrzli cestou. Prostě zmizeli.

Maják na Flannanských ostrovech u Skotska.

Stará záhada zmizení strážců majáku zůstává nevyřešená. Zbyl pouze podivný vzkaz

Jejich cesta zpět přitom měřila neskutečných 1 609 km na nejbližší obchodní stanici Hudsonova zálivu. Aby se ale dostali k místu, kde byla spousta ryb, museli by se námořníci prosekat silným mořským ledem. Takže hlad je donutil k tomu, že museli vzít zavděk tím nejsnazším – sami sebou, což později potvrdila i celá řada důkazů posbíraných za 150 let.

Pozůstatky po Franklinově expediciPozůstatky po Franklinově expediciZdroj: Radio Times Hulton Picture Library / Creative Commons, volné dílo 

Mnohé z nich vykazovaly stopy po řezných ranách, které naznačovaly, že k odřezávání masa byly použity nože. Námořníci byli zřejmě tak vyhladovělí, že se museli uchýlit ke zcela vědomému kanibalismu, a dokonce i vysávání morku z kostí.

Expedice čítající celkem 129 mužů skončila smrtí všech. Pátrání po osudu lodí a jejich posádek pokračují s přestávkami už od roku 1848, ale stále nad ním visí otazníky, protože neexistují žádné písemné prameny přímo od členů posádky.

Zdroj: Youtube

Zdroje:

cs.wikipedia.org/wiki/Franklinova_expedicewww.ancient-origins.netarchiveshub.jisc.ac.uk