Franklinovi bylo v té době téměř 60 let a dobře věděl, co se v ledových vodách u polárního kruhu může přihodit. Při hledání Severozápadního průjezdu z Atlantiku do Pacifiku se nesměly podcenit hlavně zásoby. Lodě HMS Erebus a HMS Terror s posádkami čítajícími celkem 129 mužů s sebou vezly jídlo, které jim teoreticky mělo stačit na tři roky: hromady brambor, nasolené maso a množství konzerv. Součástí vybavení byla rovněž technická novinka v podobě destilačního zařízení na odsolení mořské vody.

Expedice vyrazila od anglických břehů dne 19. května 1845. O měsíc později se v Baffinově zálivu setkala se dvěma britskými kapitány z jiných lodí, kteří později popsali, že John Franklin byl při setkání plný optimismu. Od té doby ho už nikdo živého nespatřil.

Osud kapitána a jeho námořníků se dá rekonstruovat jen částečně. Z dochovaných zpráv víme, že první zimu výprava plánovaně přečkala na Beecheyho ostrově a pohřbila tu tři muže, kteří zemřeli na plicní choroby. V září roku 1846 pak došlo k osudovému zvratu, kdy lodě Erebus a Terror uvízly v ledovém příkrovu u Ostrova krále Viléma.

Britská admiralita s vysláním záchranné výpravy nespěchala. Mělo se za to, že s takovými bohatými zásobami expedice klidně přežije další tři zimy. Kapitánova manželka Jane však seděla doma jako na trní, protože o svém muži neměla žádné zprávy. Vyburcovala admirály i parlament a osobně se postarala o to, aby na severozápad vyrazilo několik pátracích skupin, žádná z nich ale nenarazila na jakoukoli stopu. V roce 1850 se našly hroby tří námořníků na Beecheyho ostrově. To bylo všechno. Členové expedice byli prohlášeni za padlé.

Pátrání po jejich osudech nicméně pokračovalo. Více světla do případu vnesli Eskymáci, kteří na různých místech našli jak četné předměty patřící námořníkům, tak třicítku mrtvých těl. Nálezy byly o to hrůznější, že některá těla byla nařezána, jako by se je někdo chystal zkonzumovat. Bylo zřejmé, že hlad donutil členy expedice ke kanibalismu.

Námořníci i jejich důstojníci podle všeho přečkali dvě zimy na zaseknutých lodích, během té doby ale velká část posádek postupně poumírala, včetně kapitána Franklina. Zbytek mužů se pak vydal pěšky na jih, přičemž jeden po druhém rovněž výpravu opouštěl. Přeživší muži nebožtíky zpočátku pohřbívali, ale později je už jen tak nechali ležet ve sněhu, nebo dokonce snědli jejich maso.

(Zdroj: https://www.nationalgeographic.com/news, duben 2017)

Vrak lodi Erebus byl nalezen teprve v roce 2014, o dva roky později výzkumníci objevili i vrak Terroru. Vědci doufají, že jim výzkum pozůstatků lodí zodpoví dosud záhadné otázky. Co přesně námořníky zabilo a proč trpěli hladem i přes železné zásoby?

Podle odborníků se jídlo v konzervách mohlo cestou zkazit a stát se nepoživatelným. Muže k tomu sužovaly nemoci jako zápal plic a kurděje. Destilační zařízení na výrobu sladké vody se skládalo z olověných trubic, což u námořníků vyvolalo chronickou otravu olovem. Ta sama o sobě není smrtelná, ale způsobuje psychickou zmatenost, která se u mnohých námořníků skutečně projevovala - svědčí o tom podivné zápisky nedávající smysl, jež se našly v kapsách některých mrtvých. Přesná příčina úmrtí nešťastných posádek je však stále předmětem výzkumu. (Zdroj: https://www.history.com/news, leden 2020)