Zdroj: Unbekannter Maler / Creative commons, volné dílo
Jak se jedlo na dvoře císaře Františka Josefa? Pozvání na hostinu bylo jako za trest
Rakouský císař František Josef I. byl známý svým vytříbeným vkusem a zálibou v dobré kuchyni. I přesto, že se ale na jeho dvoře jedlo podle nejmodernějších trendů, pozvání na hostinu bylo jako za trest.
https://www.toprecepty.cz, https://www.lidovky.cz, cs.wikipedia.org/wiki/Frantisek_Josef_I.
Franz Josef I. vládl od roku 1848 až do své smrti v roce 1916. V té době bylo Rakousko-Uhersko významnou evropskou mocností. Na jeho dvoře bylo stolování důležitým rituálem a způsobem, jak demonstrovat bohatství, moc a kulturní vyspělost.
Jídla na císařském dvoře byla propracovaná, skládala se z mnoha chodů a obsahovala širokou škálu sladkých i slaných pokrmů. Jídelníček často obsahoval polévky, pečeně, zvěřinu, ryby a pečivo, ale také exotické ovoce a zeleninu z dalekých území říše. Jídla se obvykle podávala na stříbrných nebo porcelánových talířích a doprovázela je nejlepší vína z Rakouska a dalších částí Evropy.
Františkovy zvyky
Proč ale pozvání na hostinu nikdo nepřijímal s povděkem? Na vině byla spíše Františkova životospráva. Pokud jde o císařovy osobní stravovací návyky, v historických záznamech se dochovalo několik anekdot a podrobností.
Ví se, že nebyl v jídle vybíravý a jedl všechno. Říká se například, že si rád dopřával vydatnou snídani se šunkou a vejci, po níž následoval lehký oběd s polévkou a salátem a večer vydatnější večeře. Je o něm také známo, že měl rád uherskou kuchyni, zejména guláš a plněné knedlíky se zelím, které se za jeho vlády staly ve Vídni populární.
Hovoří se však také o jeho střídmosti v jídle, což by souviselo i s jeho vojenským způsobem života, řádem a disciplínou.
Hostina? Peklo a čas. Důležité bylo být rychlý
Kromě lásky k dobrému jídlu byl František Josef známý také svým přísným smyslem pro etiketu a protokol. Podle tradice vždy začínal a končil jídlo modlitbou a dbal na dodržování mnoha pravidel a zvyklostí dvorského stolování. Možná i proto bylo jeho pozvání na hostinu za trest. I když se samozřejmě jednalo o velkou čest a výsadu.
Problémem byl čas. Franz Josef byl totiž známý pro svou píli a pracovitost. Celý den měl přesně nalajnovaný a i jídlo v něm mělo řád a bylo vždy definováno přesným časem. Kromě již zmíněných vajec nejčastěji snídal už ve čtyři hodiny ráno a byla to jen houska a hrnek mléka nebo čaje. Na oběd pak měl jen 30 minut, a to se odbyl většinou polévkou nebo lehkým jídlem, aby jej nezdržovalo od naplánovaných povinností. Ani večeři moc nedal, protože po ní ještě pracoval.
Pořád jedno jídlo – úsporné a rychlé
Navzdory své pověsti poněkud zdrženlivého a formálního panovníka byl však známý i svým smyslem pro humor a upřímným oceněním radostí života. Jít k němu tedy na večeři bylo příjemné. Jenže i zde byl zádrhel.
Jeho nejoblíbenějším jídlem, když se mohl rozšoupnout ve smyslu, že měl na jídlo čas, byl tzv. Tafelspitz, libové maso vařené s kořením a kořenovou zeleninou. Císař jej natolik miloval, že jej mohl jíst a jedl prakticky denně. Navíc vývar z něj pak jedl i jako polévku. Bylo to – rychlé! Na malý exkurz do jeho doby se podívejte v tomto videu:
Rychlí museli být i hosté
Právě rychlost totiž byla největším problémem pozvaných hostí. Podle zásady, že jídlo trvá tak dlouho, jak jí císař, museli být totiž rychlí. František Josef jídlu moc nedal, a ještě navíc jedl velmi rychle. Takže pokud jeho hosté nebyli stejně rychlí, odcházeli zpravidla hladoví. Platilo totiž, že sotva císař položil příbor, jídlo bylo sklizeno ze stolu pro všechny.
