Inteligentní a zvídavá Františka se narodila roku 1875 do rodiny pražského obuvnického mistra. Od dětství toužila být učitelkou, ačkoli to ve své době znamenalo, že se nebude moci provdat. Podle zemského zákona se práce učitelky neslučovala s mateřstvím, protože žena-matka by se výuce nemohla plnohodnotně věnovat. Navíc se předpokládalo, že vdanou ženu stejně zabezpečí manžel, takže nebyl důvod, aby docházela do zaměstnání.

Ačkoli by se mohlo zdát, že feminismus 20. století podobné zákony záhy rozmetal, ve Spojených státech byly provdané učitelky diskriminovány až do roku 1964.

Františka Plamínková tíhu diskriminace zažila na vlastní kůži, protože se zamilovala do studenta medicíny a musela se rozhodnout, zda stráví život po jeho boku, nebo za katedrou. Nakonec se vydala za svým snem a se snoubencem se rozešla. V duchu jí ale bylo jasné, že by se ve společnosti mělo něco změnit.

Stala se proto nejen učitelkou, ale také vášnivou aktivistkou. Ve svých projevech zdůrazňovala, že není logické, aby bylo inteligentním ženám zakazováno plodit potomky. Matky podle ní měly získat podporu ve snaze skloubit rodinný život s pracovní kariérou a mělo jim být dovoleno angažovat se v politice.

Sama Plamínková se nakonec učitelského povolání zcela vzdala ve prospěch aktivit politických. Její zásluhou byl celibát učitelek zrušen hned po vzniku samostatného československého státu. V roce 1920 pak zákon uznal volební právo všech žen v Čechách i na Slovensku, zatímco například Itálie a Francie k tomuto kroku přistoupila až s koncem druhé světové války.

Od roku 1925 Plamínková působila v československé politice jako senátorka, v Praze se zasloužila o vznik Ženských domovů a domu Ženského klubu českého. Často jezdila na služební cesty do zahraničí, v USA byla zvolena místopředsedkyní Mezinárodní rady žen.

Za lidská práva nepřestala bojovat ani za německé okupace. Dokonce se odhodlala napsat otevřený dopis Adolfu Hitlerovi, v němž ho na rovinu varovala, že "pravda zvítězí i proti vojenské převaze". Přesto byla s příchodem války jen zatčena a po šesti týdnech věznění puštěna na svobodu. Gestapo ji popravilo teprve po atentátu na Heydricha v roce 1942.