Zdroj: Profimedia.CZ
Podivný jídelníček císaře Františka Josefa II. nikdo nechápal. Měl strašné zvyky
I když Josef II. nebyl v jídle vybíravý, byl znám pro svou vojenskou disciplínu a řád. Ten dodržoval nejen sám, ale vyžadoval ho i po svých sloužících. Zejména kuchař to s ním neměl lehké, i když císař se stravoval střídmě. A stejně tak to neměli jednoduché ani jeho hosté, kteří se často moc nenajedli.
František Josef II sice neměl jídlo jako vášeň a odmítal mu věnovat moc času, ale měl svá oblíbená jídla a běda kuchaři, kdyby něco udělal špatně. Jeho nejoblíbenější pochoutkou byl Tafelspitz, jídlo z jemného, mírně tukem probarveného hovězího masa. Franz Josef II. jej občas vyžadoval denně, takže kuchaři se jistě za dobu své služby mohli v tomto pokrmu zdokonalit.
Maso, ale ne ledajaké
Na oblíbený císařův tafelspitz se jemné hovězí uvařilo spolu se zeleninou. Pak se nakrájelo na plátky a s křenem nebo jemnou omáčkou se servírovalo s dušenou zeleninou nebo pečivem. Na první pohled jednoduché, ale. Bylo tady jedno velké ALE. Císař totiž toto jídlo vyžadoval klidně i denně, a proto jej vyžadoval po svých kuchařích.
Když to nebyl tafelspitz, jako obměna mohl být podáván řízek, ale to byl konec císařovy a tedy i kuchařské fantazie. Moment, řízek ale nebyl vepřový anebo kuřecí, ale jen jemné telecí maso, smažené na másle, podávané s bramborovým salátem.
Kuchaři přitom trpěli nejen tím, že nemohli své umění dostatečně prezentovat, ale i tím, že císař vyžadoval, aby vstávali velmi časně.
Zdroj: Profimedia
Zvláštní režim s jídlem jako nutností
Císařova snídaně musela být na stole ve čtyři hodiny ráno, byť to byl jen šálek čaje nebo mléka a jedna nebo dvě housky. Pak už následovaly jen pracovní povinnosti. Přitom císař se nevyhýbal ani sladkému, miloval klasický trhanec s jablečným pyré, dnešní rakouský Kaiserschmorn.
Císař si v jídle neliboval, jedl jen proto, aby přežil, řekneme-li to zjednodušeně. Na oběd měl vyčleněnou jen půl hodinu, kdy jedl vývar anebo maso či jiné lehké jídlo. K němu sklenku plzeňského piva či rakouského vína.
Jeho střídmost a spěch se bohužel projevovaly i na společenských akcích, byť je i sám pořádal jako hostitel. Přestože musel dbát na dobré pohoštění pro své návštěvy, v případě Franze Josefa II. se nejednalo o dlouhou ani velkolepou společenskou událost. Stolování bylo i tak střídmé a rychlé, protože císař se nechtěl jídlem jakkoliv zdržovat.
Navíc platilo o no známé: „Dojedl-li totiž císař, skončila také celá hostina“. A to byla další Josefova důslednost, klidně nechal svým hostům talíře dobrat, i když byly ještě plné. Zkrátka pro něj platilo jednoznačné motto: práce a povinnost. Ani večeře nebyla dlouhá, protože i po ní císař pracoval. A spát chodil už v osm hodin večer.
Zdroje:
