Konec velitele Mauthausenu Ziereise: Vězni vzali spravedlnost do svých rukou

1. leden 2020 četba na 3 minuty
Velitel koncentračního tábora Mauthausen Franz Ziereis

Velitel koncentračního tábora Mauthausen Franz Ziereis

Foto: winto

Dne 23. května 1945 mě postřelili Američané, před kterými jsem utíkal.“ Tak začíná první věta výpovědi velitele koncentračního tábora Mauthausen Franze Ziereise, masového vraha 4000 vězňů. Jeho smrt však pro přeživší nebyla dostačující, a spravedlnost vzali do vlastních rukou.

Franz Ziereis se narodil 13. srpna 1905. Jeho otec zemřel v první světové válce, ne však na bojišti, pracoval jako drožkář. Z mladíka se rázem stala hlava rodiny a aby mohl uživit sebe i svou matku, musel předčasně opustit školu a začít pracovat.

Naplňující život v armádě

V roce 1924 se po ztrátě zaměstnání rozhodl narukovat do armády. Vyšplhal se na hodnost poddůstojníka, avšak německá armáda o něj neměla přílišní zájem, a po vypršení 12letého závazku ho propustili. Ziereis ovšem chtěl i nadále fungovat v armádě, práce v uniformě ho naplňovala a zvykl si na tvrdý režim.

Záhy po propuštění se přidal k jednotkám SS a stal se výcvikovým instruktorem strážných v koncentračních táborech. Pak se schylovalo k druhé světové válce a své místo mezi dozorčími táborů musel na okamžik opustit a pomoci s okupací Rakouska.

Vrátil se až v roce 1939 a stal se velitelem koncentračního tábora Mauthausen-Gusen. V té době byl už ženatý a měl dítě, takže celou rodinu přestěhoval do krví nasáklých prostorů.

Syna učil střílet vězně

Přeživší vězni po osvobození Mauthausenu potvrdili, že se Ziereis vyjímal nekontrolovatelnou krutostí, kterou přenášel i na potomka. Svého 11letého syna učil střílet ze zbraně a jako terče mu posloužili vězni. Nejdřív po nich pálil, když to nejméně tušili, poté si je postavil do řady, čelem k sobě, a syn je měl popravit.

Ve své výpovědi se Ziereis přiznal k dalším činům, jimiž jen podtrhl svůj nezvratný osud: Podílel se na selekci vězňů, kteří měli jít do pojízdných plynových komor, jiné zase umořil těžkou prací hloubením tunelů a prací v kamenolomu, odkud měli po „schodech smrti“ tahat 50kilové kvádry ke stavbě tzv. České zdi. Na kontě měl podle vlastních odhadů 4 000 lidských životů.

Dva dny před osvobozením Mauthausenu, 3. května 1945, dostal znepokojivou zprávu o osvobození jiných koncentračních táborů a blížící se nepřátelské armádě. Vzal ženu a dítě a uprchl do své horské chaty v Horních Rakousích. Je jen záhadou, proč se v chatě zdržel až do osudného dne polapení, 22. května. Tam ho nalézají američtí spojenci. Když se Franz snaží utéct, je třikrát postřelen do břicha.

Soud bývalých vězňů

Těžké zranění ho od výslechového křesla nezachránilo. Po několikadenní hospitalizaci v polní nemocnici, kde ho mimo jiné léčil bývalý vězeň Mauthausenu Dr. Koszeinski, se Franz ke všemu přiznal. Rovněž potvrdil vězeňskou spekulaci, že z kůže potetovaných Židů nechal vyrábět stínítka na lampy, pouzdra a knižní obaly.

Vyřčení trestu se nedožil – umírá 25. května 1945. Nenávist přeživších vůči bývalému veliteli tábora s jeho předčasnou smrtí pouze vygradovala a s pomocí židovského lékaře se zmocnili jeho těla a nechali ho pověsit na plot tábora. Odhalenou mrtvolou Franze Ziereise ozdobili nápisem Heil Hitler, znakem SS a na hýždě mu nakreslili dva hákové kříže.

Akční letáky