Obě dívky pocházely z velmi chudé rodiny. Matka se rozvedla, našla si nového přítele a počala jim bratříčka, takže se všichni tísnili v malém bytě. Než se druhá světová válka naplno rozproudila, zahrnula matka své dvě dcery do tajů komunismu a vysvětlila jim, že nacismus je špatný a spoustu lidí čeká smrt, přestože nic neprovedli.
V domě poté schovávali židovskou rodinu a děvčata se začala podílet na rozšiřování osvěty pomocí protinacistických letáčků. Netrvalo dlouho a jejich bohulibé práce si všiml vedoucí nizozemského hnutí odporu Frans van der Wiel.
Se svolením matky se mohly sestry zapojit do hnutí a bojovat po boku spravedlnosti. Freddie bylo v té době čtrnáct, Truus šestnáct, ani jedna se nezalekla výcviku ve střelbě a po troše přesvědčování a proškolení dokázaly využít svou největší přednost - krásu.
Rande v lese
A tak se ze sester Oversteegenových stal nejatraktivnější tým odboje. Muži si jich všímali, kamkoliv vstoupily. Děvčata nejraději navštěvovala hospody, kde se to nepřáteli přímo hemžilo. Sotva usedly u stolu, už na ně pískali, mrkali a volali je k sobě. Pak už nebylo těžko požádat oficíry o procházku, pod záminkou „sblížení“ je zlákat do lesů a tam je popravit kulkou do hlavy.
Jejich práce nespočívala jen ve svádění a zabíjení. Společně s kamarádkou, nizozemskou odbojářkou Hannie Schaftovou, sabotovaly německé působení v Nizozemsku, jak se jen dalo – dynamitem ničily mosty a železniční tratě, pašovaly židovské děti z Nizozemska do bezpečí a jiným pomáhaly utéct z koncentračních táborů.
Zatímco jejich přítelkyně Hannie tři týdny před koncem války přišla o život, obě nacistické řádění přežily. Truus se vydala na dráhu řečnice a založila Národní nadaci Hannie Schaftové, v níž její sestra figurovala jako člen představenstva. Truus zemřela v červnu 2016, sestra Freddie ji přežila o dva roky. O jejich životech vznikl dokument.
