Freddie Nanda Dekker-Oversteegen se narodila 6. září 1925 v nizozemské vesnici Schoten, která leží mezi městy Haarlem a Santpoort do velmi chudé dělnické rodiny. Se svou rodinou žila na říčním člunu, na kterém před válkou schovávala litevské uprchlíky. Po rozvodu rodičů zůstaly sestry v péči matky, zapřisáhlé komunistky, která svým dcerám odmalička vštěpovala nejen cit pro sociální zodpovědnost, ale učila je také bojovat proti nespravedlnosti. Všechny tři se přestěhovaly do malinkého bytu, později se jejich matka znovu vdala a k Freddie a Truus přibyl bratr. Rodina žila ve velké bídě.

I přes nuzné podmínky a hmotnou nouzi rodina ve svém malém bytě ukrývala od počátku války dva židovské uprchlíky, v roce 1940, když nacisté napadli Nizozemí, však museli odejít, jelikož se židovská komunita kvůli politickému názoru rodiny obávala možné nacistické razie. Později byli bohužel všichni deportování a zavražděni.

Začátek války

10. května 1940 Němci porušili nizozemskou neutralitu a zničili narychlo zbudovanou improvizovanou obranu hranic. Více jak 10 000 německých vojáků bylo vysazeno nad Rotterdamem, ještě dříve než obyvatelé města zjistili, že jsou ve válce. S dunícími letadly nad hlavou a všudypřítomným zápachem kouře si rodina uvědomila, že začala válka. Začala se rychle zbavovat své radikální literatury a dalších textů.

Tehdy čtrnáctiletá Freddie a šestnáctiletá Truus se připojily k e své matce a začaly roznášet protinacistické letáky. Brzy si činnosti sester všiml velitel protinacistického odboje v Haarlemu Frans van der Wiel. Se svolením jejich matky se obě sestry přidaly do odbojové skupiny. Málokdo by podezíral drobnou dívenku s copánky s nevinným a bezelstným pohledem, že by v košíku na svém kole mohla převážet vražedné zbraně. A tak začaly obě sestry pracovat jako kurýrky, doručovaly zbraně a kradly doklady totožnosti, aby pomohly Židům uniknout ze země.

Dívka s rudými vlasy

K sestrám se brzy připojila dívka s rudými vlasy, studentka práv Hannie Schaft. Půvabné trio společnými silami sabotovaly vojenské německé aktivity na území Nizozemí. Prvního žhářského úkolu se zhostily velmi úspěšně a vypálily nacistům jejich sklad, zatímco jedna z nich flirtovala s vojáky, kteří sklad hlídali. Děvčata ničila strategické dopravní tepny, vyhazovala do vzduchu mosty, ničila železniční tratě. Brzy uměly zacházet se střelnými zbraněmi a výbušninami. Přizpůsobily si svůj způsob jízdy na kole, matka děvčat řídila kolo a malá Freddie jí seděla na zádech a střílela. Byly to jen ženy a malé holky, proto jim jejich počínání procházelo bez povšimnutí. V přestrojení pomáhaly propašovat židovské děti ze země a také organizovaly útěky vězňů z koncentračních táborů.

Zabíjení nebylo snadné

Zabíjení lidí nebylo pro děvčata snadné, když někoho zabily, velmi často to oplakaly. Ale věděly, že jejich počínání je správné, a že je to pro dobrou věc. Freddie v jednom ze svých rozhovorů uvedla: „Bylo to nutné zlo, zabíjet ty, kteří zradili dobré lidi.“

Mezi jejich cíli byli i nizozemští lidé, kteří kolaborovali s nacisty a poskytovali jim údaje o židovských a disidentských rodinách. Další byli vysoce postavení důstojníci SS. Při jednom ze svých úkolů, zlikvidovat jednoho esesáka, nalezly svůj cíl v jedné místní restauraci. Zatímco Freddie hlídala, starší Truus nacistu svůdnicky nalákala na procházku do lesa, kde ho další člen odboje popravil. Dívky byly vždy svým „cílům“ nablízku, pohybovaly se v místních kavárnách a tavernách, flirtovaly, sváděly, tímto způsobem skončilo s kulkou v hlavě v lese několik německých vojáků.

Záchrana dětí

Když v roce 1943 spojily své síly s další mladou ženou Hannie Schaft, podařilo se jim mimo jiné zachránit spoustu židovských dětí. Hannie však byla pro nacisty na seznamu podezřelých, odmítla podepsat věrnost Německu, proto byla donucena svá vysokoškolská studia předčasně ukončit. „Dívka s rudými vlasy“ jak byla mezi nacisty známá, se bohužel z jedné své mise nevrátila. Byla zastavena nacistickou hlídkou, i přes to, že měla své rudé vlasy nabarvené načerno, prosvítala od kořínků rudá barva, tímto byla její identita prozrazena a Hannie byla ve věku 24 let pouhých 18 dnů před osvobozením nacisty popravena. Freddie ztrátu své nejlepší přítelkyně nesla velmi těžce a nikdy nedokázala pochopit, proč musela takový kousek od svobody přijít o život.

Stala se tak vůbec nejslavnější členkou ženského odboje a Truus na její památku založila v roce 1996 Národní nadaci Hannie Schaft. Hannie byla mučednicí, její příběh se učí děti po celém Nizozemsku. V roce 1981 byl o ní natočen film – Dívka s rudými vlasy.

Vyrovnávání se s traumaty

S válečnými traumaty se obě sestry vyrovnávaly rozdílně. Starší Truus pracovala jako umělkyně a tvořila sochy a obrazy inspirované odbojem. Po válce se v listopadu 1945 provdala za odbojáře Pieta Mengera, se kterým měla čtyři děti, z nichž nejstarší pojmenovala Hannie, po Hannie Schaf.

Freddie se vdala za Jana Dekkera, technika v místní ocelárně a spolu vychovali tři děti. Rodina Freddie se ji snažila po celý život uchránit před traumatizujícími vzpomínkami na válku. Zabila několik lidí, skutečných zločinců, přesto se za to po zbytek života nenáviděla a své válečné činy si vyčítala.

Nizozemský premiér Mark Rutte udělil ženám v roce 2014 Mobilizační válečný kříž, což je ocenění za služby ve druhé světové válce. Truus o svých válečných prožitcích mluvila vždy zcela otevřeně, Freddie až na sklonku svého života. O svých válečných traumatech promluvila až s dokumentaristy, kteří o Truus a Freddie natočili film „Dvě sestry v odboji.“

Obě sestry si mezi sebou udržovaly po celý život velmi hluboké pouto. Jediné slovo jim ke vzájemnému porozumění stačilo. Během války se musely spoléhat jedna na druhou. Freddie zemřela 5. září 2018 den před svými třiadevadesátinami.