Freddie bylo v té době 14 let a při své drobné postavě působila velmi dětsky. Němci nepojali žádné podezření, když kolem nich jezdila na kole s košíkem, ve kterém skrývala vzkazy odbojářů, padělané dokumenty pro židovské rodiny, nebo dokonce zbraně. Její o dva roky starší sestra Truus se spřátelila s rudovlasou studentkou Hannie Schaft, která rovněž působila v odboji, a společně převáděly židovské děti do úkrytů po celém Holandsku. Této práce se Freddie účastnit nemohla, protože sama vypadala tak trochu jako vyhublé "židovské dítě".
O dva roky později už ale uměla střílet a zacházet s výbušninami. Seděla na bicyklu za svou sestrou a pálila na nacisty. Pro nízký věk a nevinný kukuč dívky opět unikly podezření, že střely vyšly od nich.
(Zdroj: www.theguardian.com, září 2018)
Sestry Oversteegenovy brzy začaly využívat rafinovanější taktiku, jak odpravit obávané německé důstojníky. Oblékly si vyzývavé oblečení, silně se nalíčily a usadily se v baru, kde nacisté obvykle flirtovali s místními lehčími děvami. Jakmile některý z nich "sedl na lep", dívky navrhly procházku do lesa. Cestou z něho vytáhly tajné informace a na odlehlém místě ho v nečekaném okamžiku zastřelily.
Na otázku, kolik nacistů osobně zabila, Freddie po válce odmítala odpovědět. "Vojáků by se člověk na něco takového neměl ptát," prohlásila. Válka pro ni osvobozením neskončila. Ještě dlouho trpěla depresemi a pronásledovaly ji noční můry.
"Zastřelila pár lidí, a byli to opravdu zločinci. Ale nenáviděla to, a nenáviděla sebe sama za to, že to udělala," vysvětlil její syn Remi Dekker. (Zdroj: www.independent.co.uk, listopad 2019)
Freddie Oversteegen se velmi těžko vyrovnávala jak se svou zabijáckou činností, tak se smrtí své nejlepší kamarádky Hannie Schaft. Ta byla popravena pouhých 18 dnů před osvobozením Holandska ve svých 24 letech. "Freddie nikdy nepochopila, proč ji nacisté zavraždili na samém konci války. Celý život jí na hrob nosila růže," uvedla filmová režisérka Manon Hoornstra, která o životě sester Oversteegenových natočila dokument.
Freddie se po válce provdala a postupně se jí narodily tři děti. Stejně jako její sestra, i ona se dožila 92 let. V roce 2014 obě obdržely od nizozemského premiéra Marka Rutteho Mobilizační válečný kříž, vojenské vyznamenání za službu ve druhé světové válce.
