Frédéric Desnard byl zaměstnán u pařížské firmy Interparfums mezi lety 2010 a 2014. Ačkoli jeho pozice byla označena jako manažerská, nadřízení mu nikdy nesvěřili žádné významné úkoly. Připadal si tam jako páté kolo u vozu. Naprosto zbytečný.

Na přítelkyni a kamarády jistě dobře zapůsobilo, když jim sdělil, že pracuje pro mezinárodního výrobce parfémů. Jakmile se ho ale zeptali, co tam přesně dělá, nenacházel slova. Měl se přiznat, že občas šéfovi nakonfiguruje počítač, nebo že doprovodí obchodní partnery na večírek? Většinu času jen posedával v kanceláři, aby byl takříkajíc k ruce. Osobně v tom neviděl žádný smysl. Chyběly mu podněty k aktivní činnosti, jeho pracovní náplň neobsahovala žádné výzvy. Prostě tam jen tak seděl.

Cítil se tak trapně, že se u něho postupem času rozvinula deprese. Skončil na neschopence, která se protáhla na sedm měsíců. Zaměstnavatel s ním poté rozvázal pracovní poměr s odůvodněním, že "jeho delší nepřítomnost ohrožuje plynulý provoz firmy".

"Jak by moje nepřítomnost mohla ohrozit provoz, když jsem v té firmě stejně nic nedělal?" ptal se Frédéric Desnard a kontaktoval právníka. Společnost Interparfums následně zažaloval za to, že mu nudnou pracovní náplní zničila zdraví.

Jako odškodné žádal 608 tisíc eur (přes 16 milionů Kč). Jeho kauza vzbuzovala úsměvy a byla považována za předem prohranou. Soud ale uznal, že firma skutečně pochybila, když svému zaměstnanci nepřidělila žádnou smysluplnou činnost, což vedlo k syndromu vyhoření. Desnardovi bylo přiznáno odškodnění ve slušné výši 39 tisíc eur (asi 1 milion Kč).

Případ vzbudil zájem po celém světě. Server BBC se na to konto zeptal svých čtenářů, jakou práci ve svém životě považovali za nejnudnější. Některé odpovědi Desnardovu zkušenost překonaly. Posuďte sami:

"Moje sestra v létě pracovala na farmě ve Francii, kde celý den házela hrsti hlíny do přepravek s bio brambory určenými pro supermarkety, snad aby vypadaly víc bio." - Chris Cooke, Suffolk

"Celé léto jsem testovala teplotu mraženého hrášku. Každou noc se mi zdálo o malých zelených kuličkách." - Jane, Yate

"Krájel jsem 23 kilogramové bloky sýra na čtyři kusy, v místnosti s bílými stěnami a ostrými zářivkami, bez oken a bez rádia. Jednou jsem se o přestávce zeptal, co se stalo s mým předchůdcem. Bylo mi řečeno, že jednoho dne vzal ten kus sýra a praštil s ním o zeď. Nikdo o něm víckrát neslyšel. Byl to zřejmě muž s odhodláním olympionika, protože tam vydržel tři měsíce. Já jsem se pakoval po devíti dnech." - Rob, Severozápadní Anglie

"Jednou jsem si našel letní brigádu v malém architektonickém ateliéru, který měl jen tři zaměstnance. Nebyla tam pro mě žádná práce, a tak jsem se zeptal, proč mě vlastně nabrali. Řekli mi, že jen chtěli tým oživit někým novým, s kým si popovídají." - Jon Davies, Londýn