Někteří panovníci se honili za věčným životem nebo elixírem mládí. Jiní zase byli tak krutí, že vraždili nejen své rodiny, ale i děti ve snaze zachovat si moc a trůn. Novodobí vědci konají pokusy na zvířatech, nacisté, a nejen ti, je bez ostychu prováděli na lidech. Historie už zažila mnohé. Znáte však nejkrutějšího panovníka středověku, který prováděl pokusy na dětech?
Císař Fridrich II byl císařem Svaté říše římské v letech 1194-1250 a patřil k velkým osobnostem vrcholného středověku. Vysloužil si dokonce přezdívku od jeho obdivovatelů, kteří jej titulovali "stupor mundi", neboli div světa. V čem jeho schopnosti spočívaly? A obdivovali jeho zrůdné činy skutečně všichni?
Jazykový experiment, nad kterým zůstává rozum stát
Fridrich Veliký pro svůj experiment odebral děti matkám hned po narození. Předal je ošetřovatelkám, které na ně nesměly mluvit, ale nesměly se jich ani s láskou dotýkat, přestože se jednalo o kojence. Ošetřovatelé je mohli krmit a mýt, to bylo vše. Kojenci pak byli pod neustálým dohledem, protože Fridrich věřil, že když pronesou nějaké slovo, dojde k obnově jazyka, kterým se mluvilo v rajské zahradě.
Je tedy jasné, že děti zemřely, aniž by pronesly jediné slovo, a bezútěšně plakaly ve svých celách. Až tehdy byl experiment přerušen. Nejen že děti rostly, ale nemluvily, ale zemřely i proto, že "nemohly žít bez mazlení," jak uvedl roce 1248 italský historik Salimbene di Adam.
Fridrich II. si chtěl být jistý tím, že skutečně neexistuje žádný základní, výchozí způsob mluvení. Chtěl vymyslet způsob, jak jednou provždy zjistit, jaká je výchozí řeč lidstva. Místo toho se ale dotkl jevu, který dnes moderní medicína nazývá „neprospívání“ – definované tak, že zatímco pod vlivem lásky my, lidé, vzkvétáme, tak bez ní postupně umíráme. Láska má hlavní vliv na duševní, emocionální, a dokonce i fyzické zdraví. To však Fridrich II. zjistil až sám. A jeho experiment byl nevratný.
Na dokument o šíleném panovníkovi i géniovi se podívejte zde:
Další experimenty zvrhlého „vědátora“
Fridrich byl velmi obdivovaným panovníkem – po otci příslušníkem válečnického německého rodu, po matce zase příslušník normanské šlechty z ostrova Sicílie. Usídlil se v Palermu a žil v honosném sídle zbudovaném v islámském stylu. Pravdou je, že byl považován za tolerantního vládce, který chránil sicilské židovské a muslimské menšiny; protože prahl po jejich vědění a jejich knihách.
Zatímco doma byl veleben, za hranicemi byl nenáviděn a papež jej dokonce exkomunikoval a jeho nepřátelé pronásledovali. Fridrich byl velmi temperamentní a záletný, protože měl mnoho nemanželských dětí a měl sklony k megalomanii. Chtěl, aby jej lidé přirovnávali k Ježíši Kristu. Pravděpodobně se v něm mísily narcismus, machiavelismus i psychopatie. Je těžké srovnat panovníkovu zjevnou genialitu s jeho morálním úpadkem.
Byl však skutečně nesmírně vzdělaný a na svou dobu pokrokový – psal knihy, budoval přírodní rezervace a hovořil několika jazyky. Na druhou stranu byl ale značně zvrácený, což dokazují jeho další experimenty. Nechal vyhladovět nešťastníka v sudu, přičemž jej pozoroval kukátkem, jak pomalu umírá, aby zjistil, jak to vypadá, když duše po smrti opouští tělo.
Jindy zase donutil dva muže se dosyta najíst. Jednoho pak poslal odpočívat a spát a druhý musel jít na lov a aktivně se hýbat. Poté nechal oba vykuchat, aby zjistil, jestli se jídlo v jejich útrobách od sebe liší…
Takže byl to skutečně génius, který předběhl svou dobu, anebo jen šílenec a barbar, který se nezastavil před ničím? Hranice mezi vědou a zlem by měly být jasně dané.
Zdroje:
