Vlastním jménem Grigorij Jefimovič Rasputin se narodil 10.1.1869 v odlehlé Sibiřské vesnici Pokrovskoje. Když mu bylo osm a jeho staršímu bratru Dimitrijovi dvanáct, šli se koupat k řece. Bratr do řeky spadnul a následně zemřel na zápal plic. Kvůli této zkušenosti Rasputin dlouho trpěl depresemi.

Říká se, že od útlého věku uměl číst lidem myšlenky a také dokázal léčit zvířata pouhým dotekem. Lidé z vesnice dlouho věřili, že si ho Bůh vyvolil jako svého posla. Ovšem to říkali jen do té doby, dokud Rasputin nezačal procházet pubertou a nezačal se zbližovat s děvčaty.

Proháněl děvčata z celého okolí a žádná si před ním nebyla jistá. Jedna ale jeho kouzlu odolávala celých šest měsíců. Tu si také vzal za ženu. Jemu bylo 19, jeho ženě 23. Manželství bylo dlouhé a dá se říct, že šťastné. Rasputinova manželka jeho aféry s ženami tolerovala a on se k ní vždy vrátil.

Krátce po svatbě ale začal mít problémy v jiné sféře, než byly milostné avantýry. Rasputin se začal dopouštět menších i větších prohřešků proti zákonům a celá vesnice se od něj odvrátila. Kromě různých drobných krádeží, hodně pil a spal s kteroukoli ženou to jen šlo, ať byla nezletilá či vdaná.

Své činy, za které ho ostatní odsuzovali, se rozhodl odčinit dlouhou poutí. Ušel 400 km do Věrchoturského kláštera, kde poznal starce Makarije, který mu prorokoval velmi speciální poslání. Nějakou dobu byl zpět ve své vesnici, ale poté se mu údajně dostalo vidění od Panny Marie.

Nechal se jím inspirovat a opět odešel. Vstoupil do řad potulných poutníků a cestoval. Ačkoliv se ke své rodině pravidelně vracel, byl na cestách téměř patnáct let v kuse. Stal se z něj skvělý pozorovatel a věděl co přesně komu říct. Časem se vykrystalizovaly dvě jeho nejsilnější stránky.

Obracel se k Bohu, ale zároveň nedokázal odolat jedinému pozemskému pokušení. Okolo roku 1905 ho cesta zavedla do Petrohradu, kde se dostal ke dvoru cara Mikuláše II. a jeho ženy Alexandry. Ti si ho velice rychle oblíbili, když motlitbami údajně zachránil život jejich nejstaršímu synovi.

Byl pravou rukou cara Mikuláše II. a radil mu v nejrůznějších oblastech života. Když začala první světová válka, Rasputin se snažil vymluvit zapojení se do bojů. Car ho však neposlechl a Rusko utrpělo obrovské ztráty. Car odjel tehdy do války sám a Rasputin zůstal doma s carevnou.

Tu měl omotanou kolem prstu tak, že vládl v podstatě on. Proslýchá se také, že v té době v jeho ložnici skončila každá žena, která kolem něj jen prošla. Válka byla pro Rasputina v tomto ohledu požehnáním. Ovšem jeho chování, kterým se moc netajil, se nelíbilo ostatním svatým mužům.

V prosinci 1916 byl na Rasputina spáchán atentát. Zabít ho ale nebylo snadné. Napřed se jej pokoušeli zabít cyankáli v koláčích, ale jed na Rasputina nepůsobil. Nakonec jej střelili do srdce, zad a hlavy a hodili do řeky. Podle pitvy však zemřel až na utopení, nikoli na střelná zranění.