Zdroje: www.wearethemighty.com, www.independent.co.uk, www.idnes.cz
Nešlo jen o to, že Gagarin byl slavnější a milovanější než nový generální tajemník. Pohledný kosmonaut i jeho sláva byly dílem Brežněvova předchůdce Nikity Chruščova. Právě tento leader se zcela nenásilným způsobem postaral o to, aby si Rusko připsalo významné vesmírné prvenství. Uvěříme-li oficiálním informacím, dobývání vesmíru do té doby padl za oběť jen pes jménem Lajka. Při prvním letu člověka konstruktéři dokázali zajistit bezpečné přistání a kosmonautovo přežití. A co bylo nejdůležitější, ve své práci byli rychlejší než Američané.
Logicky by se vzdala čest a sláva inženýrům a konstruktérům. Jenomže v Sovětském svazu to fungovalo jinak. Hrálo se na symboly a idoly, které masa prostých lidí chápala lépe. Ve finále tedy slízl smetanu pohledný Gagarin, i když o ni zase tak až moc nestál, jak si povíme později, a tučné body si připsal také Nikita Chruščov, protože misi osobně podpořil a jeho jméno bylo (na rozdíl od jmen konstruktérů) všeobecně známé jako doma, tak ve světě.
Brežněvův komplex
Chruščov se za své vlády nicméně snažil o reformy, které se sovětské nomenklatuře zajídaly, což vedlo k jeho sesazení. V říjnu roku 1964 ho ve funkci vystřídal Brežněv. Nikdo si od něho moc nesliboval, nenápadný muž s nápadným obočím měl být spíš loutkou, se kterou se bude moci mávat ze strany na stranu. Brežněv se ale rozhodl všem ukázat, kdo je tady generální tajemník, a začal si budovat kult vlastní osobnosti. V první řadě se chtěl zbavit všeho, co připomínalo Chruščova. Postupně se mu podařilo odstavit od moci všechny Chruščovovy příznivce i přátele - až na Jurije Gagarina.
Slavný a opěvovaný kosmonaut byl pro Brežněva stejným břemenem, jako byla kdysi pro Stalina vdova po Leninovi Naděžda Krupská. V obou případech šlo o osoby tak známé a respektované, že se jich nešlo zbavit. K Brežněvově hrůze navíc Gagarin pochytil manýry hollywoodské hvězdy, nadměrně pil alkohol a nedokázal odolat svodům krásných fanynek. K dovršení všeho býval dobrým Chruščovovým kamarádem a když přišlo na spory ohledně jeho chování, na bývalého tajemníka si neváhal takzvaně otevřít pusu.
Chruščov si zkrátka od Gagarina nechal leccos líbit. Brežněv byl ale z jiného těsta. Kosmonautovi záviděl slávu a pokusil se urychlit svůj vlastní vesmírný program, aby se zapsal do dějin i on. To vedlo k tragickému letu raketoplánu Sojuz-1, který 24. dubna 1967 tvrdě dopadl do stepi poté, co se mu nevysunul hlavní padák. Z kosmonauta Vladimira Komarova zbyl jen kus spečené hmoty.
Ostatky kosmonauta Komarova
Varování nikdo nevyslyšel
Gagarin přitom v té době nebyl jen beznadějným alkoholikem, aktivně působil v řídicím centru a Komarov patřil k jeho blízkým přátelům. Kromě toho byl jedním z kosmonautů, jejichž podpisy se objevily pod zprávou varující sovětské vedení před předčasným startem Sojuzu-1. Při testování modelu rakety se zjistilo 2 123 závad a chyb, které vyžadovaly 897 pracovních zásahů. Lidově řečeno, raketoplán byl spíchnut horkou jehlou a celá mise zaváněla velkým malérem.
Zpráva se však kvůli byrokratické mašinerii k Brežněvovi nikdy nedostala, respektivě nikdo z kanceláře se neodvážil ji generálnímu tajemníkovi předložit. Výprava do kosmu se musela uskutečnit za každou cenu - tentokrát ovšem ne proto, aby se opět potvrdila technická vyspělost Sovětského svazu, ale aby se zdůraznila síla Leonida Brežněva.
Komarov se potýkal s problémy od samého vystoupání nad oběžnou dráhu. Po selhání hned několika zařízení pracovníci řídicího centra misi předčasně ukončili a byla to jen zásluha kosmonautovy duchapřítomnosti, jeho znalostí a železných nervů, že se vůbec podařilo navést loď k sestupu. Se zaseknutým padákem však Komarov nemohl udělat nic.
Gagarina jeho smrt naprosto zdrtila. Tragický let se údajně stal i předmětem prudké hádky, při které Gagarin vyprázdnil obsah své sklenice do Brežněvovy tváře. Proslýchá se, že se po tajemníkovi dokonce napřáhl, avšak jeho paže byla včas zastavena ochrankou.
Roztržka dala vzniknout konspirační teorii, podle které Gagarin zahynul při cvičném letu z příkazu Leonida Brežněva. Teorie se nikdy neprokázala. Je však téměř jisté, že Brežněv po kosmonautovi nijak netruchlil.
