Hypotéz o jeho smrti je ale víc než dost. Od pokusu vyhnout se srážce s hejnem ptáků nebo meteorologickým balonem po pilotní chybu, kdy si Gagarin mohl splést mrak s reálnou překážkou. Nechybí ani spiklenecká domněnka, že se tehdejší sovětský vůdce Leonid Brežněv chtěl hrdiny včas zbavit.

Po letech slávy měl totiž údajně Gagarin problémy s alkoholem. Do vesmíru se znovu nepodíval, i když po tom toužil. Místo toho pokračoval ve cvičných letech se stíhačkami.

Ten den, 27. března 1968, letěl Gagarin z letiště nedaleko Moskvy poprvé ve stroji MiG-15UTI. Vyrobili jej licenčně v Československu, v Aeru Vodochody, a to už před dvanácti lety. Letadlo mělo za sebou generální opravy, motor dokonce generálky čtyři a k další velmi blízko. Do kokpitu usedl spolu se zkušeným instruktorem Vladimírem Serjoginem.

Už po ukončení prvního okruhu nad určeným prostorem požádal Gagarin o přerušení letu a o povolení návratu na základnu. Jako důvod uvedl špatnou meteorologickou situaci. Povolení dostal, ale za necelou minutu se jeho stroj zabořil po téměř střemhlavém letu do země. Posádka byla na místě mrtvá.

Nejpravděpodobnější se zdá verze o špatném utěsnění kabiny, které donutilo letce prudce klesat, nebo snaha vyhnout se jinému letounu. Ve stejném okamžiku totiž přelétal výcvikovým prostorem utajený letoun Suchoj SU-11 (nebo SU-15), který sice měl držet výšku deset kilometrů, ale podle očitých svědků měl problémy s motorem a letěl mnohem níž.

Sověti nikdy oficiálně neoznámili přesnou příčinu havárie. Zbytky rozbitého letadla jsou dodnes uloženy v zapečetěných sudech. Možná se z nich ještě někdy něco přece jen dozvíme.

LEOŠ RICHTER