Zní to jako romantická pohádka s hořko-sladkým koncem.
Loď SS Gairsoppa, postavená v loděnici Jarrow v roce 1919, se v roce 1941 vracela z Indie domů do Liverpoolu, když byla potopená ponorkou u irského pobřeží. A díky tomu se dopisy dostaly do rukou v té době už 99leté babičky Phyllis Pontingové. Ta tak konečně spatřila milostný dopis, který jí před 77 lety napsal z války její snoubenec Bill Walker. Phyllis a Bill se seznámili v Devizes, když Bill sloužil v místních kasárnách Wiltshirského pluku.
Dopis se Phyllis dostal do rukou po 70 letech až coby 99leté sedminásobné prababičce
Ztracená a znovu objevená láska
Dopis byl v moři ztracený téměř 80 let, ale poté našel svou adresátku. Ta na svého milého čekala, ale po čase se vzdala naděje, že se jí Bill, který sloužil v Indii, někdy ozve. Nikdy totiž od něj nedostala odpověď na dopis, jímž přijala jeho žádost o ruku. V dopise Bill píše, že je šťastný, že Phyllis přijala jeho žádost o ruku a odepsal jí: „Kéž bys mohla být u toho, když jsem tvou odpověď otevíral. Plakal jsem radostí. Nemohl jsem si pomoci. Kdybys jen věděla, jakou jsem z toho měl radost, miláčku."
Nikdo dodnes neví, zda Bill konflikt v Indii přežil. Phyllis, tehdy ještě Aldridgeová, na něj léta čekala, pak se však provdala za Jima Hollowaye a měli spolu 4 děti. Phyllis však nikdy nepřestala na svého snoubence myslet.
Nyní sedminásobná prababička po pohádkovém nálezu řekla, že nemůže uvěřit, že ten dopis ležel na dně moře a teď si ho může přečíst: „Nemyslím si, že Bill mohl přežít válku, jinak by se hned vydal na mou adresu v Roseland Avenue. Byli bychom se vzali. Měl mě moc rád."
Plná loď milostných dopisů z války
Dopis, který Bill napsal své snoubence, byl jedním ze 700 dopisů, které se zachovaly ve vraku, jenž našli mořští archeologové u irského pobřeží v britských vodách. Po tajemné adresátce lidé veřejně pátrali a pak ji nalezli díky odvysílání pořadu BBC The One Show.
Loď samozřejmě nevezla jen milostné dopisy. Jejím hlavním nákladem bylo 48 tun stříbra, když se loď potopila na dno Atlantiku a 83 z 84 členů posádky zahynulo.
Na video se podívejte zde:
Po rekonstrukci dopisů jsou nyní některé z nich součástí výstavy nazvané Hlasy z hlubin, která se konala v roce 2018 v londýnském Poštovním muzeu. Jednalo se o největší sbírku dopisů od doby, kdy lidé začali psát a používat poštu, která přežila ztroskotání lodi, kdekoli na světě.
Jak to, že se dopisy zachovaly?
Asi vás napadá, jak je možné, že se dopisy tolik let zachovaly. V potopené lodi totiž nebylo světlo a kyslík, byla tam tma. Proto tam vzniklo prostředí, jako kdybyste dali sbírku organických látek do uzavřené plechovky a tu do mrazáku.
Při restauraci se v konzervační laboratoři pomalu začala objevovat slova.
Sbírka dopisů zachráněných z vraku lodi SS Gairsoppa v roce 2011 vrhá světlo na zážitky britských vojáků během druhé světové války. Dopisy psané vojáky na palubě lodi umožňují nahlédnout do každodenního života a myšlenek mužů, kteří čelili hrůzám války.
Jeden z dopisů, který napsal voják jménem Fred Harris, hovoří o jeho nadějích do budoucna. „Až se vrátím, chci toho tolik udělat. Chci znovu vidět svou rodinu a usadit se v dobré práci." Další dopis, který napsal voják jménem Tom Potter, hovořil o kamarádství mezi muži na palubě lodi. „Hodně jsme toho spolu prožili," napsal. „Smáli jsme se a plakali a viděli jsme věci, které by žádný člověk nikdy neměl vidět."
Tyto dopisy jsou silnou připomínkou obětí, které přinesla druhá světová válka. Nabízejí pohled do života obyčejných lidí, kteří se ocitli v globálním konfliktu, jenž změnil běh dějin. Při čtení těchto dopisů si připomínáme houževnatost a sílu lidského ducha tváří v tvář nepřízni osudu. Jsou svědectvím o síle lásky, naděje a víry tváří v tvář nepředstavitelným výzvám.
