četba na 3 minuty
Andromeda je spirálovitá galaxie, jež má podobný tvar jako naše Mléčná dráha. Je složená z hvězdných systémů, prachu a plynu. Nachází se 2,5 milionu světelných let od Země. Je jediným nebeským tělesem, který nepatří do našeho galaktického systému, ale vidíme ho pouhým okem. Poprvé ji zmínil perský astronom Al-Sufi v roce 961 n. l.
Eliptická galaxie M32
Součástí Andromedy je několik satelitních hvězdných soustav, jež na sebe gravitačně působí. Eliptické trpasličí galaxie M32 a M110 a malá spirálová galaxie M33. Předpokládá se, že naše sousedka se formovala krátce po Velkém třesku, stejně jako Mléčná dráha. Během své existence ráda absorbovala další protogalaxie a galaxie. V budoucnosti to čeká i nás.
Galaxie M32
Stalo se to před dvěma miliardami let. Spirální galaxie v Andromedě se přiblížila k jiné hvězdné soustavě, která měla stelární hmotnost přibližně jako 25 miliard našich Sluncí. Jednalo se o třetí největší galaxii v celé takzvané místní skupině. Právě tento objekt, pojmenovaný M32, byl sourozencem naší Mléčné dráhy. Z původního obra zbyla pouze trpasliční eliptická galaxie. Srážku nasimuloval tým z Michiganské univerzity pod vedením Richarda D’Souzy.
Voda na planetě Zemi může pocházet ze Slunce, zjistili překvapivě vědci
četba na 2 minuty
Počítačový model šel zpětně v čase. Odrážel se přitom od faktů, které vědci o Andromedě mají. Například, že satelitní galaxie M32 obsahuje množství těžších prvků, než je vodík nebo hélium či stáří jejích hvězd.
Vědci objevili novou planetu Proximu b. Je podobná Zemi a očekávají na ní život
četba na 2 minuty
Výpočty ukázaly, že Andromeda opravdu pohltila jinou galaxii. Poté se začala formovat nová slunce, z nichž se naše sousedka skládá. Zbytky kanibalistické epizody můžeme pozorovat v oblacích mezigalaktického plynu a prachu.
Mléčná dráha kontra Andromeda
Stejný osud, jaký měla M32, čeká i naši Mléčnou dráhu. Andromeda se k nám blíží rychlostí asi 116 kilometrů za sekundu. Potkat bychom se tak měly za 4,3 miliardy let. O dvě miliardy let později zcela splyneme.
Astrofyzik z římské univerzity Sapienza Riccardo Schiavi se svými kolegy srážku nasimuloval. Do počítače vložil data, mezi něž patří gravitační síla nebo množství a hustota mezihvězdného prachu. Zjistil, že „těsně před střetem začnou černé díry emitovat gravitační vlny. Tím vznikne záblesk bilionkrát silnější, než vydává Slunce." Naše soustava tak zcela zanikne. Z jejích zbytků se však možná začne formovat nová.
Zdroj:
www.meteorologiaenred.com, www.e15.cz, www.nedd.tiscali.cz, www.flowee.cz
