Je polovina šestnáctého století a Španělé kolonizují Jižní Ameriku. Domorodci kmene Mapuche se odmítají stát otroky, kteří pro ně mají hledat zlato. To se Španělům nelíbilo a vyhlásili kmenům, jež se nechtějí podrobit, válku. Do oblasti dorazil nový guvernér jménem García Hurtado de Mendoza a začal budovat tábor. Mendoza nebyl člověk zrovna laskavé povahy. Jeho pyšná, povýšená a výbušná povaha mu udělala nepřátele ve vlastních řadách a jeho bezohlednost vůči lidem zvenku nebyla o nic menší. Postavil pevnost a provokoval místní obyvatele tak, aby na ni zaútočili, což se také stalo. Útok byl odražen a nepřátelé zajati. Jedním z nich byl i Galvarino.

Trest pro zajatce byl velmi krutý: odstranění ruky a nosu, u velitelů odstranění obou rukou. Podle legendy Galvarino ani nemrkl, když mu v oblasti zápěstí odstranili ruku na levé paži. Klidně nabídl pravou a žádal, aby byl jeho život ukončen. Jeho požadavek však splněn nebyl. Spolu s ostatními zmrzačenými domorodci byl poslán zpět ke svým lidem. Měli sloužit jako odstrašující příklad pro ty, kteří by se chtěli postavit Španělům.

Galvarino se vrátil ke svým lidem a přednesl vášnivý projev o bezpráví a krutosti nepřátel. Tvrdil, že musí být potrestáni za přestupky proti Mapuche a samotné zemi. Ve svých 67 letech byl zvolen jedním z velitelů kmene. Muž bez rukou ale moc vojáků nezabije, pokud si na své pahýly nepřipoutá nějakou zbraň. Přesně to Galvarino udělal. Necelý měsíc po svém zajetí vedl útok proti svým nepřátelům. Na pahýly si přivázal nože.

Na Wikipedii je uložena citace Jerónima de Vivara a jeho Crónica , Capítulo CXXXIII, který sepsal válečný proslov odhodlaného bojovníka: „Ea, moji bratři, sledujte, že všichni musíte bojovat velmi dobře, nechcete-li být jako já bez rukou, tak, že nebudete moci pracovat ani jíst." Zvedl paže, na nichž byly přivázány ostré mačety, a zařval: „Ti, se kterými budete bojovat, vás podříznou, to udělají komukoli z vás, i když vás zajmou. Nikdo totiž nemá přežít. Ale vy zemřete při obraně své mateřské země." Povzbudil své muže natolik, že výpad udělali s výrazným předstihem, ale španělské nepřátele nepřekvapili.

I když 3000 Mapuchů napadlo 1500 Španělů v jejich táboře u Millarapue, ozbrojené jednotky "cizáků" na ně byly připraveni. Kmen, který se oháněl především bodnými zbraněmi, neměl proti armádě s puškami a děly šanci. Mapuchové padli téměř všichni do jednoho. Španělé zajatce, mezi nimiž byl i Galvarino, postupně po jednom věšeli a jejich těla poté házeli psům. Tak ale odhodlaný válečník zemřít nechtěl. S posledními slovy, jež kronikář Jerónimo de Vivar zaznamenal v Crónica , Capítulo CXXXIII a interpretuje je Wikipedie: „Raději zemřu, než abych žil jako vy. Jediné, co mě mrzí, že mi smrt zabrání vás roztrhat svými zuby na kusy,“ se podřízl.

Tento čin byl pro lidi Mapuche tak symbolický, že je udržoval v boji proti Španělům až do 19. století. Nechtěli se vzdát. Legenda o Galvarinovi a jeho neuvěřitelné duševní síle je v Latinské Americe dodnes známá.