Galvarinův příběh se odehrává uprostřed bouřlivé války v Araucu v polovině 16. století, kdy Mapučové z dnešního Chile a Argentiny statečně bojovali proti španělské nadvládě.
Na jeho příběh se podívejte zde:
Úsvit vzdoru
Galvarino, náčelník a bojovník, byl ztělesněním mapučského odporu. Španělé, pohánění nenasytnou touhou po dobývání, si již podrobili mocné Inky a nyní upřeli svůj zrak na Mapuče. Válka Arauco, která trvala přes dvě století, byla epickým bojištěm tohoto boje.
Galvarinova cesta k legendárnímu postavení začala onoho osudného dne v bitvě u Lagunillas v roce 1557. Španělé se svou přesilou porazili tisíce mapučských bojovníků a Galvarino byl mezi 150 zajatými. Guvernér Garcia Hurtado de Mendoza v krutém aktu nadvlády nařídil rozčtvrcení mapučských bojovníků. Galvarinův osud byl obzvláště strašlivý - byly mu useknuty obě ruce, čímž byl navždy poznamenán tímto hrůzným činem.
Jeho ducha to nezlomilo
Právě v této chvíli agónie však Galvarinův duch zazářil nejjasněji. Nevýslovnou bolest snášel bez mrknutí oka, dokonce katům nabídl svou zbývající ruku, ale ti se neodvážili vzít mu život. Španělé zamýšleli toto zmrzačení jako vzkaz: vzdejte se, nebo čelte vyhlazení. Galvarinova nezdolná vůle však mluvila hlasitěji než jejich krutost.
Galvarinův vzdor mu v očích jeho lidu vynesl čestné místo. Bylo mu svěřeno vedení oddílu bojovníků, přestože mu chyběly obě ruce. S noži důmyslně připevněnými k pahýlům se naučil bojovat nanovo. Galvarinovo neochvějné odhodlání se stalo pro Mapuče majákem naděje, symbolem toho, že pod španělskou nadvládou nemá cenu žít.
Navíc Galvarinova „jednotka“ svým nepřátelům připravila skutečné peklo. Bojovali, jako by jim nezáleželo na vlastních životech. Chtěli pomstít příšerná zvěrstva, která se jim stala a nemilosrdně zabíjeli hlava nehlava, utínali ruce, nohy, některá mrtvá těla dokonce i hyzdili.
Poslední vzdor v bitvě u Millarapue
O necelý měsíc později se Galvarino a jeho Mapučové znovu utkali se Španěly v bitvě u Millarapue. Přestože početní převaha Španělů byla dva ku jedné, přepadení se nezdařilo a Mapučové utrpěli zničující ztráty. V chaosu bitvy Galvarino s noži místo rukou pobízel své druhy k dalšímu postupu. Křičel: "Nikdo nesmí utéct, ale zemřít, protože zemřete při obraně své vlasti!".
Galvarinův příběh byl nakonec příběhem neústupné statečnosti a jeho odkaz rezonuje po staletí. Ačkoli Španělé se svými smrtícími děly a zbraněmi zvítězili, Mapučové vydrželi a pokračovali v boji za svobodu až do 19. století. Galvarinova odvaha nebyla zapomenuta a inspirovala jeho lid, aby se postavil tváří v tvář nepřízni osudu.
Bezruký bojovník Galvarino nakonec ukázal, že lidský duch nezná hranic, pokud je veden neochvějnou touhou po spravedlnosti a svobodě. Jeho příběh slouží jako svědectví o nezlomné síle těch, kteří se odváží vzepřít ponížení a bojovat za svou vlast. Nepřátelé skutečně okusili sílu hněvu a spravedlivé odvety.
Zdroje: allthatsinteresting.com, www.encyclopedia.com, en.wikipedia.org/wiki/Galvarino, www.mentalfloss.com
