Šlo o popravčí zařízení v podobě lavice a kůlu se železným obojkem, který sedícímu odsouzenci svíral krk a byl pomalu utahován šroubem, dokud se dotyčný neudusil. Garota byla uvedena do praxe ve Španělsku v letech 1812-13 za vlády krále Ferdinanda VII., aby nahradila tradiční šibenici. Původní podoba smrtícího nástroje však nebyla o nic humánnější než klasické oběšení - pro odsouzence bylo snad jen pohodlnější, že u své popravy mohl sedět.
Teprve pozdější modely nabízely zlepšovák v podobě šroubu, který odsouzenému takřka okamžitě zlomil tracheu a hrtan. Na jiném typu garoty rychlou smrt obstarávaly dva prstence, které se pohybovaly protichůdně a tlačily na páteř, až se přerušila mícha, což vedlo k téměř okamžitému úmrtí.
Garota se záhy rozšířila i do španělských a portugalských kolonií a v samotném Španělsku se roku 1828 stala jediným povoleným způsobem civilní popravy. Naopak poslední zemí, kde se garotou mohlo popravovat až do nedávných dnů, byla Andora, jež zrušila trest smrti teprve v roce 1990. Je trochu paradox, že právě tento stát svou poslední popravu provedl v roce 1943, zatímco Španělsko garotou aktivně popravovalo až do začátku 70. let.
Jako poslední usedl na smrtící stroj v roce 1974 katalánský anarchista Salvador Puig Antich, který byl vojenským soudem odsouzen k smrti za vraždu policisty, přestože šlo spíše o zabití během přestřelky. Poprava vyvolala v celém Španělsku bouřlivé studentské protesty a nesouhlasily s ní ani zahraniční obránci lidských práv. Katalánci v Antichovi dodnes vidí mučedníka a pojmenovali po něm jedno náměstí v Barceloně. Nejsmutnější na celé události byl fakt, že popravenému muži bylo teprve 31 let.