Mučidlo garrote si oblíbili hlavně obyvatelé Španělska. Právě odtud získal své jméno, které znamená drát či lano. Ke škrcení oběti se mohl kromě těchto materiálů použít i jakýkoliv jiný materiál, například nylon, či dokonce telefonní šňůra.
Nástroj inkvizice
Nejvíce bylo mučidlo využíváno Španěly v krutých dobách inkvizice. Tehdy díky němu mámili přiznání z nevěřících, tedy kacířů. Stejně tak byla garotte používána na zločince, kteří spáchali závažné zločiny.
Tvůrci nástroje si sním vyhráli tak, aby způsoboval co největší bolest a téměř jistou smrt. Ve středověku byl zákon obecně velmi krutý, když se provinilec přiznal ke spáchání zločinu, tak byl rovnou upálen zaživa. Pokud udělal opak a zločin popřel, tak stejně většinou umřel na následky poranění způsobených při vyslýchání. (Zdroj: www.medievalchronicles.com)
Jak mučení probíhalo?
Mučení probíhalo tak, že si oběť sedla na sedátko jakési židle. Následně k ní byla oběť přivázána, kat ji připoutal ruce i nohy a kolem krku ji byl obmotán kovový obojek, který byl připevněn k dřevěné desce obepínající její záda. Kat či jiná dohlížející osoba pak otáčela rukojetí na kolečkách, která byla spojena s límcem. Ten oběť pomalu škrtil. Čím více se obvod lanka zmenšoval, tím více se nejenom ztěžovalo dýchaní, ale také se se drtil krk mučeného.
Příčiny smrti - různé
Oběti měly většinou rozdrcené krční obratle, a tak velmi dlouho trpěly v šílených bolestech. Příčina smrti mučeného byla většinou stejná, jako při oběšení na šibenici, tedy přerušení přívodu kyslíku a následné udušení.
Konec pro vyslýchané však taky mohlo znamenat vážné poranění míchy, které bylo také velmi častým způsobem smrti. Zajímavostí je, že byl přesto ve své době považován za humánnější způsob mučení, v porovnání s ostatními mučicími nástroji. Má se totiž za to, že smrt způsobena Garrotem byla rychlejší, než na ostatních mučidlech.
Některá zařízení Garrote byla vylepšená o šroubek umístěný na vnitřní straně límce. Tyto bodce byly ostré jako žiletka a při postupném utahování ještě rychleji přeťaly mučenému míchu. Kvůli tomu pak následovala rychlá smrt bez udušení. Tento proces má podle všeho oběť paralyzovat a uchránit ji tak od mučivého stavu agónie.
Přetrval i do moderní doby
Ač se může zdát, že se používání tohoto škrticího zařízení nemohlo zachovat déle než do konce středověku, není tomu tak. Ještě v době druhé světové války byl používán vojáky jako tichý způsob zabití hlídek a dalších nepřátel.
Vojáci přitom používali zjednodušenou verzi mučidla, která spočívala v pouhém usednutí na lavici, natáhnutí drátu na hlavu strážného a utáhnutí obvodu jedním tahem. (Zdroj: en.wikipedia.org)
Garotte v novodobé historii
Transformovaná verze garrote byla používána i v Indii v 17. a 18. století, kdy praktikujícími byli členové kultu Thiggee. Tato verze drtila oběti hrtan, zatímco jim někdo vyvíjel nohou tlak na záda.
Poslední zaznamenané využití garrote proběhlo dokonce v roce 1974, kdy s ním byl popraven španělský student Salvador Puig Antich. Později byl naneštěstí shledán nevinným, a tak se vůči tomuto trestu vzedmula vlna nevole. Poslední zemí, která s trestáním garrote skončila roku 1990, byla Andorra. (Zdroj: torturemuseum.net)
