Bosenský Srb Gavrilo Princip měl za necelý měsíc oslavit 20. narozeniny, když se mu naskytla příležitost zastřelit následníka rakousko-uherského trůnu Františka Ferdinanda d´Este. Mladý bojovník za nezávislost své rodné země o něčem takovém dlouho snil. Původně zamýšlený plán s výbušninou selhal, a tak Princip narychlo aspoň vystřelil. Jeho kulky zasáhly nejen Františka Ferdinanda, ale i jeho choť Žofii.
Gavrilo Princip se bezprostředně po činu pokusil spáchat sebevraždu; jed ale nezabral a pistoli mu včas vyrvali z ruky svědkové. Díky tomu byl předveden před soud, který mu jako mladistvému nemohl udělit trest smrti. Atentátník vyfasoval dvacet let těžkého žaláře v Malé pevnosti Terezín.
S desetikilovými okovy na nohou přežíval v temné kobce bez oken téměř čtyři roky. Dvakrát denně směl vyjít na krátkou procházku, ale nebylo mu umožněno setkat se s jinými vězni ani číst. Tuberkulózou trpěl už před svým uvězněním, v chladné pevnosti se však jeho stav rapidně zhoršoval. Ke konci už vážil jen 40 kilogramů a lékaři mu museli amputovat pravou paži.
Na mysli ho nepozvedaly ani zprávy z vnějšího světa. Válka nebrala konce, Evropa se zalévala zbytečně prolitou krví, Principova rodná země už na mapě neměla místo. Smrt si pro vraha přišla na konci dubna roku 1918 a byla pro něj vysvobozením.
Jeho tělo mělo být pochováno v bezejmenném hrobě, ale jeden z vojáků si místo tajně poznačil. Principovy ostatky díky tomu mohly být v roce 1920 převezeny do nově zformované Jugoslávie. Obyvatelé Bosny, Chorvatska a Srbska se do dnešního dne nemohou shodnout, zda byl Gavrilo Princip národním hrdinou, nebo primitivním, vražedným teroristou.
