Sotva dvacetiletý Gavrilo Princip přitom k Černé ruce původně nepatřil. Jeho "domovskou" organizací byla Mladá Bosna, sdružující mladé radikály z Bosny a Hercegoviny, kteří usilovali o rozpad Rakouska-Uherska a vytvoření samostatného státu. Ke skupině atentátníků směřující do Sarajeva byl přidělen vlastně náhodou. Se šéfem Černé ruky se seznámil při neúspěšném pokusu vstoupit do armády. Ilegální skupinu vedl týž důstojník, který ho odmítl naverbovat pro malý vzrůst a slabou fyzičku.
Akce málem zpackaná
Gavrilo Princip skutečně neměl předpoklady stát se příkladným vojákem. Od dětství trpěl tuberkulózou a jeho organismus byl celkově oslabený. Možná i proto toužil vykonat veliký čin, kterým by si v očích svých druhů získal obdiv a respekt.
Gavrilo Princip
Atentátníci vyfasovali pistole, výbušniny a kyanidové tabletky. Po činu měli všichni spáchat sebevraždu, aby neupadli do rukou policie a nebyli vystaveni nátlaku, při kterém by mohli prozradit své nadřízené. Rozestavili se na trasu, kudy měl arcivévoda projíždět, a čekali.
Snadno se plánuje, těžko se koná. Několik mužů k útoku vůbec nesebralo odvahu. Výbušninu vhodil na projíždějící kolonu jen Nedeljko Čabrinović, ale nestrefil se a vyhodil do vzduchu jiný vůz. K dovršení jeho neštěstí mu vzápětí došlo, že člověk, který skupině prodal kyanid, musel být opravdu mizerný dealer. Tabletka vyvolala jen zvracení. Čabrinović se ani nemohl utopit v řece, protože zde bylo žalostně málo vody. Byl tedy zatčen.
Vypadalo to, že celá akce bude zmařena. Gavrilo Princip se šel občerstvit a právě postával před obchodem s potravinami, když se před ním jako zjevení vynořil Ferdinandův automobil. Řidič se v ulicích Sarajeva trochu zamotal a vjel do nesprávné ulice. Gavrilo neváhal a dvakrát vystřelil. První střela zasáhla Františka Ferdinanda, druhá jeho manželku Žofii Chotkovou.
Trest horší než smrt
Poté, co vyzvracel tabletu s domnělým jedem, musel atenátník potupně následovat strážníky na stanici. Přál si trest smrti. Jenomže v Rakousku-Uhersku v té době nebylo možné hrdelní trest udělit osobám mladším 20 let. A 20. narozeniny měl Gavrilo oslavit až za pár týdnů.
Skončil v kobce terezínské pevnosti s okovy na nohou. Měl zde strávit dvacet let a nebyla to příjemná vyhlídka. Ačkoli mu původně byly povoleny dvě krátké vycházky denně, válka podmínky vězňů všeobecně zhoršila. Kdo by se namáhal krmit je chlebem, když venku slušní lidé živořili na tuřínech? Gavrilo Princip trávil dlouhé dny o samotě v naprosté tmě, nesměl se stýkat s jinými vězni a odepřeno mu bylo i čtení knih. Příšerně zhubl a zhoršila se mu tuberkulóza. Po lékařské prohlídce mu byla amputována pravá paže. Nemoc z něj definitivně vysála život na konci dubna 1918.
Zdroje: www.smithsonianmag.com, www.rferl.org, cs.wikipedia.org
