V příběhu "gazelího chlapce nicméně zůstává hodně nejasných míst. Vznikly i pochybnosti, zda články v britských novinách byly vůbec pravdivé a jestli nešlo jen o fantazírování znuděných novinářů, kteří nemohli najít zajímavé téma pro psaní. Podezření vzbuzovaly hlavně chlapcovy fotografie - poukázalo se na fakt, že tiskem prošly dvě různé fotky různých chlapců, z nichž jeden měl opálené jen ruce a nohy, jako by byl zvyklý nosit šortky a tričko. Chlapec odchycený v poušti mezi gazelami byl přitom nahý.
Přesto nemuselo jít o fámu. Je možné, že redaktoři jednoho časopisu zkrátka opsali pravdivý příběh a chyběla jim k němu fotografie, tak si jednu "vyrobili". Existují totiž psaná svědectví lidí, kteří takzvaného gazelího chlapce potkali osobně.
Jedním z nich byl britský učitel J. Rocca, který počátkem 50. let působil na vysoké škole v Damašku: "Na hlavní tržnici jsem vídal hubeného chlapce, o němž lidé říkali, že vyrostl mezi gazelami a byl chycen vojáky v džípu. Syrské úřady ho nechtěly vydat britským ani americkým vědcům, chtěly jeho mentalitu zkoumat samy, ale brzy jim na výzkum došly peníze a hoch byl zanechán na ulici. Živil se žebrotou. Předváděl, jak předběhne taxík, a lidé mu za to dávali drobné."
Gazelí chlapec měl podle pamětníka dlouhé nemyté vlasy a šaty zčernalé věkem a špínou. Jeho rysy obličeje prý byly velmi ostré, až zvířecí, ale nikoho neohrožoval.
Další osudy gazelího mladíka bohužel nejsou známy. Jedna verze hovoří o tom, že se vrátil do pouště mezi divoká zvířata, existují také dohady, že dožil v sanatoriu pro duševně choré. Pokud však byly pravdivé zvěsti o rychlosti, kterou tento chlapec zvládal běhat, šlo by o nepřekonatelný sportovní rekord - gazelí chlapec by porazil i Usaina Bolta, jehož nejvyšší naměřená rychlost činila 44.72 km/h.