Vojenská krev kolovala Josefu Bílému v žilách od mládí. Rodák z Ochozu u Zbonína na Písecku vystudoval c.k. kadetní školu v Terstu a později absolvoval i Vysokou válečnou školu ve Vídni. V letech 1908-1910 působil ve vídeňské kadetní škole jako učitel taktiky a pořadové přípravy. S vypuknutím první světové války odjel v hodnosti majora na ruskou frontu a účastnil se bojů v Haliči a Karpatech.
Hned v listopadu roku 1918 složil vojenskou přísahu coby čerstvý člen nově vznikající československé armády. Ta se sice formovala převážně z legionářů, ale Bílý nehodlal své znalosti a zkušenosti jen tak odhodit, naopak je chtěl nabídnout své vlasti. Prezident Masaryk jeho služby ocenil a v roce 1931 ho povýšil do hodnosti generála. O čtyři roky později se Bílý odebral do výslužby. (Zdroj: cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Bílý)
Nacistická okupace ho ze spokojeného odpočinku vyrušila. Nesl ji těžce a jako voják tělem i duší nedokázal chmurným změnám v zemi jen tak nečinně přihlížet. Spolu s dalšími generály v tzv. Radě starších stál u zrodu odbojové organizace Obrana národa, která sdružila desítky tisíc mužů, gestapu se však brzy podařilo ji rozvrátit.
Samotného Josefa Bílého si nacisté dlouho nevšímali, do noty mu hrála jeho rakouská kariéra. Až do listopadu 1940 se úspěšně skrýval na různých místech republiky, než si gestapo přišlo i pro něho. "Pánové, já s vámi půjdu, ale až dopiju sklenici," řekl prý zatýkajcím poté, co ho obklíčili. Ačkoli mu chyběly pouhé dva roky do sedmdesátky, u výslechu vystupoval statečně a snesl veškeré mučení, aniž by nacistům cokoli prozradil. Další jeho cesta vedla přes Pankráckou věznici do Terezína. (Zdroj: zpravy.tiscali.cz, červen 2019)
Oznámení o popravě generála Bílého
Dne 27. září 1941 přiletěl do Prahy čerstvě jmenovaný zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich a hned druhého rána se ujal úřadu. Vysloužilý generál Bílý byl jedním z prvních, nad kým vynesl rozsudek smrti. Poprava byla vykonána týž večer zastřelením.
Josef Bílý odmítl pásku přes oči a před smrtí pronesl památná slova: "Ať žije Československá republika! Psi, palte!" V jízdárně dělostřeleckých kasáren v Praze-Ruzyni jeho jméno společně s dalšími 246 popravenými připomíná pietní deska. V září roku 1945 byl generálovi posmrtně udělen Československý válečný kříž.
