Podle bioarcheologa Jaromíra Beneše se genetická mapa Evropy ustálila během doby bronzové, zhruba ve 2. tisíciletí př. n. l. Tehdy se k lovcům mamutů a původnímu neolitickému obyvatelstvu připojili migrující zemědělci od Černého a Kaspického moře, kteří využívali koně a uměli trávit kravské mléko. Mezi 4. a 7. stoletím našeho letopočtu pak proběhlo známé "stěhování národů", jež položilo geografické základy dnešních států. Skomírající Římská říše už nebyla schopna efektivně střežit své hranice, a tak pro sebe jednotlivé kmeny mohly snáze najít nová teritoria medem a mlékem oplývající.

V zemi zaslíbené už někdo bydlel...

Česká kotlina musela být obzvláště atraktivní, protože se na ní před příchodem Čechů vystřídali i Keltové a Germáni. Jaromír Beneš ovšem upozorňuje, že pod pojmem "stěhování národů" si nemůžeme představovat, že migrovaly opravdu celé populace. Většinou šlo o skupiny, které se od původního kmene odloučily buď kvůli sporu nebo kvůli demografické krizi. Obdělávaná pole mohla uživit jen určitý počet usedlíků. Jakmile už bylo na jednom místě lidí příliš, část z nich musela odejít a usadit se jinde.

Ta nejúrodnější místečka okolo velkých toků už byla samozřejmě obsazena, a tak si je nově příchozí museli vybojovat. Zřejmě pozabíjeli stařešiny, uzurpovali si moc a prosté obyvatele zastrašili. Rozhodně ale nevyvražďovali celé etnické skupiny. Díky tomu je například právě naše populace tak hojně promísená.

Jistě je zajímavé vědět, odkud pocházíme a kdo byli naši dávní předkové. Vědci této kapitole ale věnují jen menší pozornost. Mnohem důležitější je pro ně možnost využití genetiky v lékařství. A právě tady narazili na zvláštní "český" gen, jehož původ je zahalen tajemstvím.

Dědictví Keltů?

Neurolog Rudolf Černý před lety poukázal na málo známou skutečnost, že zhruba 20 procent české populace je ze záhadných důvodů odolná proti viru HIV. Vděčí za to změně některých proteinů na povrchu buněk lymfocytů, které pak ztěžují viru proniknout do buňky a infikovat ji. Odborník tím pochopitelně neříká, že se nemusíme zákeřného viru bát. Nemůžete vědět, jestli zrovna vy spadáte mezi tu šťastnou pětinu a zda vaše pozměněné lymfocyty opravdu zafungují na sto procent. Je to ale pozoruhodná zvláštnost, která se u okolních národů nevidí. Nejspíš ji způsobuje nějaký dosud neprobádaný gen.

Tento gen se ale očividně nevyskytuje ani u Slovanů ani u Germánů, tedy u skupin, s nimiž jsme geneticky nejvíce spřízněni. Musel přijít odjinud.

Vezmeme-li v úvahu pestrý mix české genetické výbavy, mohl se k nám dostat doslova odkudkoli. Rudolf Černý naťukl možnost, že ho Češi možná zdědili od Keltů. S nimi nás totiž spojuje i další neobvyklá genetická mutace, která vede k rozvoji cystické fibrózy. Tato dědičná choroba se v České republice vyskytuje mnohem častěji než třeba v Německu či v Polsku, kde ji téměř neznají. Četnější výskyt cystické fibrózy byl v Evropě zaznamenán jen v oblastech se silným keltským genotypem - jmenovitě v Irsku, v britském Walesu a Skotsku či v Bretani.

Zda ale z keltského prostředí pochází i mutace blokující HIV, vědci zatím nejsou schopni potvrdit. Podle nejnovějších studií je tento gen roztroušen po celé Evropě, přičemž Češi jsou jediným národem, u kterého se vyskytuje dvakrát častěji. Naskytla se teorie, že se mutace vyvinula následkem častých morových epidemií, jež imunitu Evropanů donutily k různým obranným reakcím. Proč by se však zrovna u Čechů projevila silněji? To je záhada, která zatím zůstává nerozřešena.

Zdroje: https://www.idnes.cz/, https://cesky.radio.cz/, https://zatecky.denik.cz/, https://plus7dni.pluska.sk/