Do pracovního tábora v Dachau byli zpočátku sváženi převážně němečtí občané, které Hitlerův režim považoval za nepohodlné. Takovou osobou mohl být kdekdo - zloděj, vrah, kněz, narkoman, homosexuál. Nacisté mezi nimi nečinili rozdílu. V roce 1940 tu skončil i Georg Tauber, ilustrátor s pohnutou minulostí.
Tauber v první světové válce utrpěl zranění a v nemocnici mu byla podána injekce s morfiem. Uvolněný stav se mu natolik zalíbil, že se stal na morfiu závislým. Podstoupil léčbu, ale nad drogou se mu nepodařilo zvítězit. Došlo to tak daleko, že začal krást a padělat peníze, aby si morfium mohl obstarat. Nějakou dobu si pobyl ve vězení, rozpadla se mu rodina.
Kvůli závislosti se také nakonec dostal do Dachau. Podmínky v táboře byly otřesné a Tauber pochopil, že teď už mu nacisté vzali úplně všechno. Kromě schopnosti malovat.
Známý mu do tábora propašoval barvy, a tak se zrodily první kresby dokumentující život a smrt v Dachau. Obrázky Tauber směňoval se spoluvězni za jídlo či cigarety. Zpráva o tom, že se mezi nepohodlnými vyvrhely skrývá zručný kreslíř, se brzy dostala i k dozorcům.
Za umělecké aktivity v pracovním táboře hrozil tvrdý postih, ale Tauber měl štěstí. Lékař Sigmund Rascher chtěl jeho talentu využít pro dokumentaci svých ďábelských experimentů. První den v této nové funkci kreslíř zachytil, jak esesáci máčejí vězně v ledové vodě a zkoumají, za jak dlouho zemře. Podobná zvěrstva následovala i den druhý.
Otřesený Tauber zahodil barvy a dobrovolně se vrátil k těžké manuální práci. "Nemůžu se na to dívat. Prostě nemůžu," vysvětlil Rascherovu asistentovi. Ten ho přemlouval, aby vydržel. Pozice v lékařově týmu byla chráněná, kreslíři nehrozilo hrubé zacházení ani ukrutný hlad. Lékař se navíc mohl přimluvit za jeho propuštění.
Tauber se přemluvit nenechal. Přesto válku přežil a po příchodu Američanů zachytil poslední dny v osvobozeném táboře. Pětiletý pobyt v pozemském pekle mu nicméně podlomil zdraví a tuberkulóza předčasně ukončila jeho život v roce 1950.
Přeživší z Dachau se v Německu nedočkali žádného odškodnění, protože na ně bylo stále pohlíženo jako na "zločince a homosexuály". Georg Tauber se stal jejich mluvčím a do konce života bojoval za jejich rehabilitaci. Jeho obrázky posloužily Norimberskému tribunálu k usvědčení nacistických zločinců a pak se na ně zapomnělo.
Teprve v roce 2012 se v pozůstalosti jiného přeživšího vězně našla šedesátka Tauberových kreseb, které byly poté vystaveny v Mnichově a přitáhly pozornost celého světa.
