Gibbeting: Účinný odstrašující nástroj děsil poutníky i místní obyvatele

29. prosinec 2020 četba na 3 minuty
Mrtvoly často zůstaly nad hlavami po několik dlouhých dní...

Mrtvoly často zůstaly nad hlavami po několik dlouhých dní...

Foto: Wikimedia Commons, Autor: Edward Daniel Clarke, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.

Je úmorné horko a od řeky místo svěžího vánku vane odporný zápach. Na obzoru je vidět dřevěná šibenice z níž visí něco, co kdysi bývalo člověkem. Kdyby tělo odsouzeného piráta nedržela pohromadě kovová forma, už dávno by si na něm pochutnala i pozemní zvěř. Takto zde ale bude viset do té doby, než se úplně rozpadne nebo ho na kousíčky neroztrhají mořští ptáci.

Poprava oběšením nebyla ničím neobvyklým nikde ve světě. Byla to oblíbená, rychlá a docela čistá forma, jak se zbavit zločince nebo nepohodlného člověka. V 18. století ale obyčejné oběšení angličtí kati posunuli na vyšší úroveň tzv. gibettingem neboli klecí, do níž se odsouzený musel doslova nacpat. Tu zavěsili na šibenici a vše už jen ponechali přírodě a "vůli Boží".

Veřejné popravy byly vždy populární. Lidé chtěli vidět krev a utrpení odsouzeného. Také to byla dobrá prevence před trestnou činností. Když se ale legalizoval v roce 1751 Zákon o vraždě, přidali do něj právníci část, která umožnila odsoudit zrádce, vrahy, loupežníky, piráty a zloděje ovcí právě pověšením v řetězech. Cílem bylo ještě více odradit případné zločince, proto se šibenice s klecemi stavěly na křižovatkách veřejných silnic a vodních cest. Veřejně se tak ukazoval proces rozkladu, kterému pomáhali především ptáci, jež vyklovali zaživa oběti oči nebo mu vytrhávali maso do té doby, než odsouzený zemřel hladem, žízní a nesnesitelnou bolestí.

Ačkoli bylo hlavním cílem této popravy zastrašení, většina veřejnosti se nad gibbetingem pohoršovala a stěžovala si na nechutný zápach, který se šířil do měst. Existovala křesťanská námitka, že stíhání zločinců by mělo skončit jejich smrtí. Pohled na rozpadající se mrtvoly a jejich zápach byly urážlivé a považovány za „morové“, takže byly i hrozbou pro veřejné zdraví. Navíc také obyvatele rušil kovový zvuk houpající se klece, s čímž se nedalo nic dělat, protože klec byla většinou pověšena 30 stop nad zemí a sloup šibenice byl poset hřebíky, aby se zabránilo odcizení těla. (Zdroj: www.en.wikipedia.org)

I když se zdá, že drtivou většinou odsouzených byli muži, ilustrátor George Cruikshank se zděsil, když v roce 1818 viděl dvě ženská těla zaklíněná v klecích visící vedle věznice Newgate. Nechuť zavírat ženy do klece pramenila pravděpodobně z úzkosti veřejnosti týkající se „posmrtného zacházení s popraveným ženským tělem“. Rostoucí sociální stigma obklopovalo v daném období ženství obecně, a i proto se gibbeting stal výhradně mužskou záležitostí, jíž navíc spisovatelé "povýšili" na pirátskou. Nechvalné vystavení pirátského těla například popisují Charles Dickens, Sir Walter Scott a básník William Wordsworth. (Zdroj: www.porttowns.port.ac.uk, srpen 2015)

Akční letáky