Skromné dětství a ztráta otce a bratra

Ginette Kolinka se narodila 4. února 1925 v Paříži. Rodina žila skromně a měla co dělat, aby uživila šest dětí. Židovka s rumunskými a ukrajinskými kořeny prožila dětství v Aubervilliers a Avignonu. Během okupace celá rodina utekla na jih, ale v březnu 1944 ji společně s bratrem Gilbertem, otcem Léonem a synovcem zatknuli. Několik týdnů prožili v avignonském vězení a v Baumettes a nakonec je čekal převoz do Osvětimi. Tam svého otce a bratra Ginette viděla naposledy. Jakmile vlak dorazil do tábora, byli oba odvedeni do plynové komory.

Ginette měla štěstí. Byla přidělena do ženské sekce a čekala ji "jen" těžká práce. Hned po příchodu jí sebrali oblečení a nechali spolu s ostatními ženami čekat v dlouhé frontě. Byla nahá a vystavená posměchu. Dostala jen potrhanou sukni a starý svetr. Oholili jí hlavu a na předklotí vytetovali číslo. Připadlo na ni 78599.

Vykonávání potřeby

Devatenáct let prožila se svými sestrami, ale přítomnost cizích žen v choulostivých situacích jí nebyla příjemná. Nejzranitelnější se cítila během vykonávání potřeby. Chodily ve dvojicích a jedna druhé se opírala o záda. Fronta postupovala rychle a času bylo málo. Vězeňkyně klopýtaly ve výkalech, ze zápachu se jim dělalo mdlo a neměly možnost hygieny. Při vstupu do tábora dostaly jen svrchní oblečení. Spodní prádlo chybělo.

Až do osvobození ji pronásledovaly živé vzpomínky na otce a bratra. Viděla, jak je vedou k plynovým komorám. Vytvořila si plán pro přežítí. Snažila se být maximálně nenápadná, neprotestovat a nespolčovat se. Bojovala o kůrku chleba, snědla každou porci tuřínu a tajně chodila trhat čerstvou trávu, aby zahnala hlad. Z tábora vyvázla na poslední chvíli. Vážila pouhých 26 kilogramů.

Nikdy nezapomene

Dlouho o svém životě mlčela a soustředila se na svého syna. Richard je bubeníkem v hudební skupině Téléphone. Díky autobiografické knize se jí ulevilo. Začala navštěvovat školy a vyprávět svůj příběh. Pětadevadesátiletá dáma má v sobě šmrnc a dostatek energie, ale na zacházení se životy obyčejných lidí a ponižování nikdy nezapomene. 27. ledna 2016 se jí dostalo ohromné pocty. Získala jedno z nejstarších civilních vyznamenání a z rukou tehdejší ministryně Najat Vallaud-Belkacem převzala Řád akademických palem (Ordre des Palmes académiques).