Italský spisovatel, filozof a astronom Giordano Bruno se narodil v roce 1548 ve vesnici Nola nedaleko Neapole do rodiny vysloužilého vojáka. V patnácti letech vstoupil do dominikánského kláštera. O tři roky později se stal členem řádu a ve svých čtyřiadvaceti letech byl vysvěcen na kněze.

V klášterní knihovně se setkal s díly klasiků, jako byl Pythagoras, Platón, Aristoteles, ale také se zakázanými knihami Erasma z Rotterdamu a názory Mikoláše Koperníka. Jeho hloubavá mysl doslova prahla po vědění. Čím víc ale Giardomo studoval, tím více začal pochybovat o různých katolických dogmatech, jako je Svatá trojice nebo Vtělení. Své názory si nenechával pro sebe, což znervózňovalo představeného řádu Domenica Vitaa. Ten proti němu v roce 1576 zahájil řízení pro podezření z kacířství.

Giordano Bruno

Bruno na nic nečekal a vzal nohy na ramena. Z Neapole utekl do Říma, posléze do Ženevy, do Toulouse, Paříže a do Oxfordu. Stal se z něj psanec. Nedokázal pochopit, že předběhl svoji dobu a na jeho názory není společnost připravena. Z většiny míst, kde pobýval, byl vyhnán.

Nakonec dorazil do Londýna, kde podle spisovatele Milose Godela prožil tři nejšťastnější léta svého života. V paláci francouzského velvyslance Michela de Castelnau mohl bez starostí studovat a psát. V roce 1584 vydal významné spisy Večeře na popeleční středu a O nekonečnu, vesmíru a světech. V nich opravoval Koperníkův heliocentrismus a vysvětlil svoji kosmologickou teorii.

Podle Bruna byl vesmír nekonečný a věčný, plný pohybujících se planet a hvězd. „Nám se jeví, že Země je středem vesmíru. Ale obyvatelé Měsíce zase budou říkat, že jím je jejich planeta. Nicméně ve vesmíru neexistuje žádný střed. Ten je všude," napsal. „Existuje nespočet hvězd a nekonečný počet planet, které kolem nich obíhají, jako našich sedm těles obíhá kolem Slunce." Vědec zároveň publikoval i 120 tezí proti aristotelské přírodní vědě. Tím však „píchl do vosího hnízda".

Giordano Bruno - poprava

Katolická církev považovala Aristotela za „Mistra těch, kteří vědí". Byl doslova nedotknutelný, protože jeho učení podporovalo katolické dogma. Kdokoli, kdo učinil vědecké objevy nebo navrhl nové teorie, které se zdály být v rozporu se scholastikou, byl církví odsouzen jako heretik. Bruno tak měl svůj osud již zpečetěn.

Opět cestoval od města k městu a pobýval v nich tak dlouho, dokud ho za jeho názory nevyhnali. Nakonec se opět objevil v Itálii, kam ho pozval jeho žák, ale také tajný agent inkvizice Giovanni Mocenigo, jenž předstíral zájem o astronomii. 23. května roku 1592 nechal svého učitele zatknout.

Zdroj: Youtube

Během dlouhých osmi let byl vědec několikrát mučen. Cílem bylo donutit ho odvolat svá tvrzení. Bruno byl však neoblomný a za svými teoriemi si stál. „Vy, kteří mě odsuzujete, se bojíte více než já, jehož čeká smrt," řekl během svého soudu, kde byl odsouzen k trestu smrti. Poprava se konala 17. února roku 1600 na náměstí Campo de' Fiori v Římě. Aby nemohl mluvit, přibili mu jazyk k patru hřebíkem. Poté ho svlékli do naha a na oslu dopravili k hranici. Tam byl připoután ke sloupu a upálen. Jeho popel byl vhozen do Tibery.

Zdroj:

www.kladensky.denik.cz, www.hvezdarnapv.cz, www.cosmology.com, www.cs.wikipedia.org