Příběh legendárního boxera, který si vyboxoval svobodu díky 200 vyhraným zápasům v řadě, byl zachycen ve filmu Triumf ducha z roku 1989. Na jiný dokument o Salamovi se podívejte zde:

Zdroj: Youtube

Obyčejný život

Arouch se narodil v roce 1923 v řecké Soluni jako jeden ze dvou synů v rodině, která měla ještě tři dcery. Všechny děti musely těžce pracovat, ale Salamo to chápal tak, že si budoval fyzickou sílu a houževnatost, které využíval pro jeho sportovní aktivity. Jeho otec byl pachtýř a sám byl náruživým fanouškem boxu, takže stejný zájem pěstoval i v synovi. Učil ho boxovat už v dětství, takže už když bylo Arouchovi čtrnáct let, aktivně boxoval a vyhrál svůj první zápas. Soupeře poslal k zemi hned dvakrát, a to byl přesně styl, který si udržel. Kromě velké síly měl i hbité nohy, takže se mu říkalo Balerína nebo Baletní mistr. Ačkoli měřil jen 180 cm, stal se v roce 1941, když mu bylo 17 let, mistrem Balkánu v lehké střední váze.

Jeho kariéru ale přerušila druhá světový válka. V roce 1943 byla Salamonova rodina internována v koncentračním táboře Osvětim-Březinka. Arouch dostal vězeňské číslo 136954. Jeho život v koncentračním táboře byl ale jiný než život ostatních vězňů.

Boxoval pro zábavu dozorců

Jednoho dne, hned zpočátku po uvěznění, hledal velitel tábora mezi nově internovanými vězni boxery. Jakmile uviděl, a hlavně ucítil Arouchovy schopnosti, nasadil jej dvakrát až třikrát týdně na boxerské zápasy proti ostatním vězňům. Podle Arouchových slov byl v Osvětimi neporažen, i když dva zápasy, které musel odehrát, když se zotavoval z úplavice, skončily nerozhodně. To ještě nevěděl, že jeho sestry a maminka již skončily v plynové komoře.

V ringu zápasil každou středu a neděli, někdy i častěji. A celá show měla svůj program – nejprve vystoupili žonglující romští vězni, potom tancující psi, a pak box. Věznitelé ponižovali své již jasné oběti po celou dobu zápasu. Své soupeře do ringu si nevybíral – vybírali mu je dozorci a podívaná to byla rozhodně jen pro silné žaludky. Souboje se podobaly spíše gladiátorským zápasům v tom nejchudším podání. Vyhublí a zoufalí vězni boxující o život pro zábavu a potěchu většinou namol opilých dozorců – tak vypadaly Salamonovy večery, jimiž si ale po roce a půl vyboxoval cestu ke svobodě.

Podivná podívaná

Salamo byl ubytován ve speciálním bloku s ostatními boxery nucenými účastnit se těchto zápasů a placený za svůj „um“ byl přídavkem jídla nebo lehčí prací. V Osvětimi tak odboxoval podle vlastního odhadu asi 208 zápasů. Věděl přitom, že vězni, kteří prohrají, budou posláni do plynové komory nebo zastřeleni. Vězni bojovali o život, dozorcům šlo jen o sázky a zábavu. Zápasy obvykle trvaly tak dlouho, dokud jeden z bojovníků nepadl nebo dokud nacisty neomrzelo se na ně dívat. Arouch tvrdil, že vážil asi 61 kg a často bojoval s mnohem většími muži. Jednou prý porazil 250ti kilového soupeře za 18 sekund. Sám ale nikdy nevěděl, jak zápas dopadne a v tomto napětí žil velmi dlouhou dobu. Nakonec byl díky sérii vítězství skutečně propuštěn na svobodu. Bylo to těsně před koncem války, 17. ledna 1945. Jeho rodiče a sourozenci ale milost nedostali.

„Byly chvíle, kdy jsem chtěl zemřít,“ přiznával, když se vracel k osvětimské noční můře. „Třásl jsem se, ale boxer nesmí mít slitování. Kdybych nevyhrával, nepřežil bych.“

Hledání rodiny

Arouch se rozhodl svou rodinu vyhledat a při pátrání v koncentračním táboře Bergen-Belsen v dubnu 1945 se seznámil s Martou Yechiel, sedmnáctiletou přeživší z jeho rodného města. Emigrovali spolu do Izraele a usadili v Tel Avivu, kde vedl Salamo přepravní firmu. Arouch a Yechiel se vzali v listopadu 1945 a založili čtyřčlennou rodinu. Arouch pracoval jako konzultant při výrobě filmu o jeho raném životě z roku 1989 a několikrát doprovázel filmaře při emotivním návratu do koncentračního tábora. Film je natočen věrně, jen s pár odchylkami v životopisných detailech.

Po uvedení filmu zažaloval Aroucha a tvůrce filmu jiný židovský boxer ze Soluně, Jacques "Jacko" Razon. Požadoval po Arouchovi více než 20 milionů dolarů s tím, že ukradl jeho příběh a jeho výkony zveličil. Případ byl později urovnán za 30 000 USD.

Arouch nakonec v Izraeli zemřel, dubna 2009 podlehl následkům mrtvice, kterou utrpěl kolem roku 1994. Jeho zdravotní stav se zhoršoval již šest měsíců před smrtí.

Zdroje:

en.wikipedia.org, www.idnes.cz, www.wearethemighty.com, www.latimes.com