Byl to římský státník a generál. Marcus Atilius Regulus. Jako konzul římské republiky byl zvolen dvakrát. Byl svobodným mužem, kterého si vážilo tisíce lidí. Měl však dluhy, jež potřeboval splatit. Úspěšný válečník se tak rozhodl, že nastoupí do gladiátorské školy.
Poprvé bojoval proti Hilarovi. Zkušenému gladiátorovi, který již vyhrál třináct zápasů. Navzdory tomu, že všichni věřili, že proti obrovskému tmavovlasému lidskému tanku nemá šanci, vyhrál. Díky tomu byl dluh splacen a Regulus mohl gladiátorskou školu opustit.
Gladiátor Regulus
Podruhé byl bývalý gladiátor zvolen římským konzulem v roce 256 př.n.l. Očekávalo se od něj, že společně s Luciusem Manlius Vulso Longusem napadne, v rámci první punské války, Kartágo. Úkol to nebyl snadný. Bylo nutné posílit římskou flotilu a zvítězit na Kartáginci. 250 válečných lodí a 80 transportních plavidel si nakonec otevřelo cestu do Afriky.
Úderná síla byla posílena slony.
Po zimní pauze boje pokračovaly. Kartáginci posílili armádu a rozhodli se, že napadnou Římany, kteří obléhali Adys. Atilius Regulus jim k tomu ale nedal příležitost. Za svítání je překvapil a vyhnal. Další porážku utrpěli u Tunésu. Po této bitvě se rozhodli požádat římského konzula o mír.
Regulus však nedával nic zadarmo. Kartáginci se měli vzdát Sicílie i Sardinie, zaplatit válečné reparace a navíc platit roční tribut. Celkově by ztratili právo vykonávat neomezeně moc na území státu. S podmínkami nesouhlasili. Boje tak musely pokračovat. Podle historiků toto rozhodnutí vedlo ke gladiátorovu nezdárnému konci.
Kdo chce moc...
Kartáginci byli zoufalí. Obrátili se proto na vojenského génia, generála Xanthippa. Ten během zimy dokázal vybudovat a vycvičit armádu, která byla složená především z jezdectva. Úderná síla byla posílena slony. Římský vojevůdce naopak pomoc numidské jízdy odmítl. Schylovalo se k rozhodující bitvě.
Na jaře roku 255 př.n.l se u řeky Bagramas poblíž Tunésu střetlo asi přes 40 tisíc vojáků. Bitva trvala jen pár minut. Kartáginci ztratili asi 800 mužů. Římané byli drtivě poraženi. 500 jich bylo zajato, včetně bývalého gladiátora Reguluse.
Válka však v omezené míře pokračovala. Kartáginci se pokusili dobýt zpět Panormos, ale před jeho hradbami utrpěli krutou porážku. Situace byla natolik špatná, že se rozhodli vyslat do Říma vyslance s prosbou o ukončení bojových střetů. Mezi nimi byl i M. Atilius Regulus. Místo toho, aby se držel předepsaného scénáře a římské senátory přesvědčil, aby na mír přistoupili, prozradil, jak blízko vyčerpání Kartágo je.
Jakmile se bývalý konzul vrátil do kartáginského zajetí, byl jeho osud zpečetěn. Za své vystoupení byl brutálně umučen. Nejdřív mu byla uříznuta oční víčka, což způsobilo, že oslepl. Nakonec ho zavřeli do železné panny. Jakýkoli pohyb znamenal, že se mu ostré hřebíky zařízly hluboko do masa. V mučícím nástroji nakonec slavný gladiátor a generál zemřel.
Zdroj:
