A tak se zdá, že gladiátoři neměli ani dobrý život, ani klid na samotném konci. 

Vědci analyzovali DNA koster osmdesáti gladiátorů a zděsili se

Tento fakt odtajnil nález osmdesáti koster gladiátorů. Ty byly objeveny v britském městě York v zahradách domu na Driffeld Terrace. Právě toto město bylo centrem mnoha gladiátorů, protože spadalo mezi 1. a 4. stol. n. l. pod římskou nadvládu. 

Ačkoliv byl objev koster na jednu stranu úchvatným nálezem, neboť právě kostry dokáží o životě těch, jimž patřily, mnohé napovědět. To, co kostry ukázaly navíc, vedlo nakonec ke zděšení vědců. Nic hezkého to totiž nebylo. 

Kostry patřící gladiátorům byly pevné, velké a dobře stavěné, měly však také jednu zásadní zvláštnost. Tou byla hlava oddělená od těla. To ale nebylo vše. Po odstranění byly hlavy položeny na hruď každého gladiátora, případně mezi jeho nohy.

Jestli byl tento proces rituálem nebo to bylo u pohřbívání běžné, se můžeme dnes jen domnívat. To by ale zas tak nevadilo. Přece jen šlo o kostry, ve kterých již nebyla ani známka živoucí duše. To, co přišlo pak, ale vědce skutečně vyděsilo.

Forenzní expertiza totiž prokázala něco ještě mnohem děsivějšího. To, jak krutý byl ve skutečnosti život těchto mužů. Jedna kostra vykazovala pokousání obří šelmou, druhá pak pohmoždění kostí, ke kterému došly pravděpodobně úderem zbraní přímo do oblasti hlavy a další ne příliš hezká zranění. 

Gladiátoři tak byly na jedné straně skvělou zábavou majetných obyvatel, kteří je horlivě toužili vidět v bojích, nejlépe na kusy a zalité ve vlastní krvi. Už málokdo se ale zamýšlel nebo bral byť sebemenší ohled na to, jakým způsobem se s nimi ve skutečnosti zacházelo a že i přes jejich viditelnou muskulaturu a vypracovaná těla, to stále byli jen obyčejní lidé. Lidé z masa a kostí.

V dobách římské nadvlády, kdy byli gladiátoři vítanou a chtěnou zábavou, se s nimi podle toho také zacházelo. Často zmítaní v krutých zápasech pak měli jen dvě možnosti vykoupení. Jednou byla smrt přímo v boji se svým protivníkem, tou druhou pak dobře známý "úder z milosti". Ten ale přicházel až ve chvíli, kdy téměř k smrti zchvácený a možná až příliš poraněný gladiátor už nemohl dál. A tak přišla na řadu možnost, která v danou chvíli jako jediná pomohla. Rázná rána kladivem přímo do hlavy, určená k okamžitému usmrcení zápasníka.

I přes svou krutost byl právě tento akt jediným možným vysvobozením už z tak nepřívětivého života. Je však také krutou připomínkou toho, jak hrozivý život gladiátorů vlastně byl. Co všechno museli ve svém životě zažívat a jaká z toho byla cesta ven.

Konec života v aréně byl strašlivý!

Gladiátoři tak trpěli, dokud nezemřeli. Nebo dokud nebyli zabití ranou z milosti. Výzkum koster ukázal, že všichni muži měli jednu ruku silnější, než druhou. Bylo to zcela běžné. Gladiátoři vycvičení k boji totiž používali více pravou ruku, nežli tu levou. V té povětšinou třímali bojovné nástroje a bylo za potřebí velké síly, aby zápas vydrželi až do samého konce.

Pro více informací se podívejte na toto video:

Zdroj: Youtube

Analýza kostí také prokázala velké procento stresu, a to nejen v období dospělosti, ale také v dětství. Na kostech byla patrná častá, větší i velká zranění, kterých každý gladiátor utrpěl za svůj život obrovské množství.

I proto jsou všechny takové nálezy obrovským bohatstvím, které nám dnes pomáhá poznávat životy skupin z dávné minulosti a vnímat, jak ohavnou cestu museli projít, než se jim podařilo konečně zemřít.

"Archeologie a osteoarcheologie nám mohou o kostrách říci určité informace, ale tento nový genomický a izotopový výzkum nám může říci nejen o těle, které vidíme, ale i o jeho původu, a to je obrovský krok vpřed," řekla Christine McDonnellová, vedoucí kurátorských a archivních služeb společnosti York Archaeological Trust, která za objevem koster stojí.

Zdroje:

www.livescience.com

people.utm.my

www.cnet.com