Výraz "gladiátor" je odvozen z latinského "gladius" - meč. První veřejný zápas s meči se v Římě uskutečnil v roce 264 př. n. l., kdy se na pohřbu významného aristokrata utkali tři otroci. Donutili je k tomu pozůstalí, kteří smrtí jednoho z nich chtěli přinést oběť bohům a zajistit, aby jejich zesnulý příbuzný neputoval na onen svět sám.

Z výstředního počinu se brzy stala oblíbená zvyklost. Pohled na muže bojující na život a na smrt Římany vzrušoval. Roku 105 př. n. l. podnikavé konzuly napadlo, že by se na lidské touze po krvi dal postavit úspěšný byznys, a uspořádali první gladiátorské hry.

Zpočátku byli do arén vháněni otroci, váleční zajatci nebo zločinci, později ale přibývalo svobodných mužů, kteří se do gladiátorské školy přihlásili dobrovolně, ať už z důvodu finanční tísně nebo z vášně pro adrenalinový sport. Ač to tak z dnešních hollywoodských filmů nevypadá, usmrcení gladiátora bylo sice možné, ale nikoli běžné, ba dokonce ani žádoucí. Každý zápasník totiž procházel tvrdým výcvikem a usilovně pracoval na silné postavě, než se z něho stal reprezentativní rváč. Majitelé gladiátorských škol do každého muže investovali spoustu času i peněz a neměli zájem na tom, aby museli každou chvilku běhat na trh a kupovat nového otroka. Mnohem častěji se v arénách usmrcovala zvířata, od lvů a hrochů až po srny a holuby.

Archeologické nálezy ve starověkém městě Carnuntum přiblížily, v jakých podmínkách gladiátoři žili. Přespávali ve stísněných, asi 5m2 velkých celách a jejich stravu tvořily výhradně potraviny rostlinného původu, hlavně ječmen a luštěniny. Z nich muži získávali jak sacharidy dodávající energii, tak bílkoviny potřebné k tvorbě svalové hmoty. Spíše než kulturisty však gladiátoři připomínali naplácané medvědy. Podkožní tuk je chránil před zraněním vnitřních orgánů a dodával jim "obrovitý vzhled".

Ve škole byly k dispozici také centrálně vytápěné lázně, kde si gladiátoři užívali luxusu v podobě tekoucí teplé vody. Mohli tu ulevit svalům a hojit si rány. Ti nejúspěšnější měli šanci vybojovat tzv. dřevěný meč, který je zbavil otroctví a umožnil jim žít svobodný život. Vysloužilí zápasníci se poté často uplatnili jako instruktoři nováčků nebo se nechávali najímat do ochranek významných občanů.