O gladiátorech ve starověkém Římě jsou natáčeny napínavé hrané filmy, dokumenty i hollywoodské trháky, které sledují výkony těchto antických sportovních hrdinů. Jenže gladiátor nebyl jen vycvičený svalnatý muž s mečem v ruce, ale klidně i žena. A nikoli mužná, ale přinejmenším stejně silná, bojovná, hbitá a krutá. I ženské gladiátorky byly ve starém Římě zdokumentovány. Na video se podívejte zde:
Jak se jmenovaly, či jak se jim říkalo?
Gladiátorky měly v Římě rovněž pevné postavení a velmi silně zapůsobily nejen na diváky, ale i na konzervativní komentátory. Kolem gladiátorek ve starém Římě existuje mnoho mýtů a fám. Ačkoli důkazy o jejich existenci nejsou tak hojné jako o mužských gladiátorech, můžeme si být jisti, že skutečně existovaly. Podle Encyklopedie starověkých dějin o nich bylo objeveno mnoho důkazů, od rytin zobrazujících jejich souboje až po alarmující zákony zakazující některým ženám účast.
Gladiátorky však byly nazývány "ludia", tedy bavičky nebo v některých pramenech přítelkyně gladiátorů, nebo "mulieres", neboli ženy. Téměř nikdy se o nich nemluvilo jako o "feminae", tedy dámách, protože to bylo obvykle vyhrazeno ženám z vyšších vrstev. A ty se v aréně vyskytovaly jen velmi výjimečně.
Byly, ale nebyly běžné
Jiné prameny uvádějí, že ženské gladiátorky byly známé jako "gladiatrices" nebo "amazonky". Bylo to neobvyklé, protože ženské gladiátorky nebyly součástí běžného programu v arénách, byly povolány pouze na speciální příležitosti nebo pro zvláštní události. Navíc byly gladiátorky velmi neobvyklé i proto, že ženské tělo se považovalo za méně fyzicky schopné než mužské tělo a ženy byly také sociálně a kulturně považovány za méně vhodné pro boj než muži. Přesto se ale v arénách zcela výjimečně objevily i ženy vyššího postavení, dokonce i několik senátorek. "Řídily koně, zabíjely divoká zvířata a bojovaly jako gladiátorky, některé dobrovolně a některé bolestně proti své vůli," uvedl kronikář Cassius Dio.
Jaký smysl pro hanbu lze najít u ženy s přilbou
Starověcí římští spisovatelé se občas zmiňovali o gladiátorkách proto, aby předvedli svůj šok z toho, že se lidé nedrží starých dobrých římských hodnot. Například Juvenal, který psal v 1. a 2. století n. l., byl při pohledu na gladiátorky obzvláště rozhořčen, uvádí Encyklopedie antických dějin. „Jaký smysl pro hanbu lze najít u ženy s přilbou, která se vyhýbá ženskosti a miluje hrubou sílu," napsal.
Kronikář Cassius Dio se vyjadřoval, že pohled na gladiátorské ženy "byl zároveň nanejvýš hanebný a šokující", a to i proto, že byl údajně svědkem toho, jak se v aréně proháněly ženy vysokého vzrůstu.
Jedním z důkazů existence ženských gladiátorek je fakt, že římští politici proti nim vydávali zákony. Řím nechtěl, aby ženy vybočovaly ze svých genderových rolí. Měly být dokonalými manželkami a matkami, nikoli bojovat v aréně a být vidět. Římský senát poprvé přijal zákony týkající se gladiátorek v roce 11 n. l.. V tomto roce bylo svobodným ženám mladším 20 let zakázáno účastnit se jakýchkoli zábav v aréně, později dokonce císař Septimius Severus oficiálně zakázal jakýmkoli ženám účast na gladiátorských zápasech a dalších představeních v aréně. Některé ženy však císařovo nařízení ignorovaly, protože ještě ve 3. století n. l. jsou zaznamenány jako účastnice gladiátorských zápasů.
Zatraceně sexy bojovnice
Příběhy o divokých bojovnicích, Amazonkách, ale pomohly některým Římanům přijmout myšlenku žen v gladiátorských zápasech. Některé gladiátorky dokonce přijaly umělecká jména inspirovaná těmito příběhy. Navíc BBC uvádí, že některé gladiátorky zřejmě bojovaly nahoře bez, podobně jako to prý dělaly Amazonky. Nejen tím, ale i tím, že často tvořily společnost bohatým a vlivným mužům, pak pohoršovaly počestné římské obyvatele.
Kontroverze mezi ženským vzhledem a uměním
Navíc se gladiátorky vymykaly normě pro římské ženy. Je proto pravděpodobné, že ty, které se dožily důchodu, měly komplikovaný život mimo arénu. Byly současně vážnými bojovnicemi a také bavičkami, které byly obdivovány diváky. Jenže větší polovina společnosti – zejména ta ženská a samozřejmě nábožensky orientovaná, je nenáviděla.
Amazonky, zdá se, skutečně existovaly, byly to statečné bojovnice.
Zaujímaly matoucí a nelehké místo ve strukturou posedlé římské společnosti. Místo toho, aby se soustředily na manželství a mateřství, jejich životy výrazně vybočovaly z těchto kolejí.
Některé prameny dokonce uvádějí, že ženy, které vstoupily do arény, se mohly vzdát možnosti vdát se, uvádí History Collection. To by byl v životě římské ženy skutečně dramatický zvrat. Žena gladiátorka tak byla neodmyslitelně spojena s lidmi z nižších vrstev, jako jsou baviči a sexuální pracovníci. Takže její umění bojovat zničilo její šanci na manželství a rodinu, pokud by se dožila důchodu.
Zdroje: www.worldhistory.org, www.grunge.com, www.historyhit.com
