Jak by se ale mohla tulácká hvězda dostat do naší sluneční soustavy a co by mohla následná srážka způsobit? Tato simulace nabízí mrazivý pohled do možné budoucnosti. Na jednu z verzí se podívejte zde:
Tulácké hvězdy nejsou žádnou zvláštností
Tulácké hvězdy, příznačně pojmenované, putují vesmírem bez vazby na konkrétní galaxii. Tyto hvězdy, které byly vyvrženy ze svých původních galaktických domovů v důsledku supernov nebo galaktických srážek, se řítí vesmírem ohromující rychlostí. Tyto rychlosti musí být obrovské; hvězda musí dosáhnout rychlosti přibližně 550 km/s, aby unikla gravitačnímu sevření Mléčné dráhy. Naše Slunce, které se pohybuje poměrně skromnou rychlostí 200 km/s, naštěstí zůstává pevně zakotveno uvnitř galaxie.
Tulácké hvězdy, které tvoří možná polovinu z 200 miliard bilionů hvězd ve vesmíru, jsou však častějším jevem, než by se mohlo zdát. A znepokojivé je, že jedna taková hvězda by se mohla srazit s naším Sluncem.
Gliese – potenciálně nebezpečná hvězda
Gliese 710, trpasličí hvězda, která se pohybuje po trajektorii, jež by ji mohla za zhruba 1,3 milionu let dovést až k naší Sluneční soustavě. Po dosažení našeho nebeského sousedství by prolétla vnějším okrajem naší Sluneční soustavy, Oortovým oblakem, rychlostí přibližně 51 500 km/h (32 000 mph). Toto setkání by mohlo uvést ledová tělesa v oblaku na nevyzpytatelné trajektorie a potenciálně je nasměrovat k Zemi.
Po přiblížení k Neptunu by začalo odpočítávání do kataklyzmatického dopadu srážky, které by nabídlo pouhé desetiletí před osudovou událostí. Během tohoto kritického období by gravitační vliv Gliese 710 mohl narušit dráhy sousedních planet a vyvolat posuny jejich trajektorií.
Země by se stala neobyvatelnou
Důsledky by mohly vést až k vytlačení Země z její obyvatelné zóny, což by ji učinilo neobyvatelnou, nebo by ji dokonce zcela vyvrhlo ze Sluneční soustavy. Po deseti letech, kdy se srážka přiblíží, by se situace ještě zhoršila. Jedním z pravděpodobných důsledků je splynutí Slunce a Gliese 710, což by vedlo ke kolosální události známé jako Rudá nova.
Toto splynutí by vyvolalo explozivní příval energie, který by vyzařoval téměř půlmilionkrát více světla než současné Slunce. Zásadní je, že tato oslnivá záře by k Zemi dorazila až s osmiminutovým zpožděním, a to díky době, kterou světlo potřebuje k překonání vzdálenosti. Jakmile by však oslepující světlo dorazilo, doprovázel by ho spalující žár, který by pravděpodobně zničil vše, co by mu stálo v cestě.
Následná vlna horka by mohla zdecimovat planety v jeho stopách, včetně Merkuru, Venuše a Země. Atmosféra a oceány by se vypařily a zanechaly by za sebou pustinu. Kromě toho by exploze vyprodukovala vysokoenergetická neutrina, která by mohla způsobit vnitřní spoušť, zatímco smrtící UV a gama záření by obklopilo planetu a způsobilo by nevratné škody.
Na další verzi se podívejte zde:
Vznik nové modré hvězdy / Země?
Ačkoli tato simulace zobrazuje noční můru, je důležité si uvědomit, že je možný i jiný výsledek. V méně agresivním scénáři, kdyby se obě hvězdy k sobě přibližovaly mírnější rychlostí, by se mohly během svého orbitálního tance spojit v jedinou masivní entitu. Naše Slunce by v rámci hvězdného kanibalismu pohltilo hmotu z Gliese 710 a vznikla by nová, intenzivně zářící modrá hvězda. Navzdory relativně klidnému obrazu by tato událost mohla mít za následek zánik života na Zemi, protože obyvatelná zóna by se posunula směrem od naší planety.
Při úvahách o důsledcích srážky potulné hvězdy s naším Sluncem si připomínáme hluboké síly, které řídí náš vesmír. Tyto síly utvářejí naši existenci a připomínají nám křehkou rovnováhu, která umožňuje život na Zemi.
Zdroje: whatifshow.com, www.quora.com, www.sciencetimes.com
