Glyptodoni obývali Zemi přibližně před 5,3 miliony až 11 700 lety, což znamená, že raní lidé s těmito velkými tvory koexistovali. Nebyli nebezpeční, jednalo se o býložravce, kteří nelovili. Žili na území dnešní Severní a Jižní Ameriky a živili se především rostlinami.
Na anglický dokument o glyptodonech a co by bylo, kdyby nevyhynuli, se podívejte zde:
Pásovec velikosti Fiata
Abychom si představili glyptodona lépe, začněme u velikosti malého Fiata nebo legendárního WV brouka. Ač tento pravěký obří pásovec nepatřil k nejznámějším příšerám pravěku, změnilo se to díky objevu uruguayského přírodovědce. Ten totiž v roce 1823 náhodně nalezl osm centimetrů tlustou sedmikilovou stehenní kost. Ta se nepodobala ničemu, co by znal, takže jeho první domněnka byla, že patří obrovskému pozemnímu lenochodovi.
Ilustrace zhotovená na základě nálezu glyptodona.
Výzkum kosti glyptodona
Kost byla samozřejmě podrobena podrobnému průzkumu, aby bylo možné ji zařadit. Nejednalo se o souvislou kost, byla to spíše podivná soustava kostěných destiček, která odhalila, že se jedná o pozůstatky obrovského pásovce. Z důvodu absence názvosloví se rozpoutaly debaty o tom, jak se bude zvíře, jehož kost byla nalezen, jmenovat. Nakonec se ujal název glyptodon, což znamená "rýhovaný zub". Přišel s ním anglický biolog Richard Owen.
Smrtící kyjovitý ocas
Nejzajímavější na glyptodonovi byl jeho krunýř, z něhož vyčnívaly hlava a ocas. Měl také pancéřový hřbet tvořený více než 1000 kostěnými destičkami, které do sebe pevně zapadaly. Tím nápadně připomínal želvu. Měřil ale přes 3 metry a vážil jednu tunu. Jeho ocas měl na sobě kostěný kyj, někdy s hroty, kterým se tento tvor dokázal smrtelně ohánět a bez problémů rozdrtit lebku či kostěný hřbet jiných glyptodonů.
Glyptodoni byli přizpůsobiví, takže někteří žili v tropických oblastech, jiní na travnatých prériích i v chladném podnebí. A všude se občas stalo, že aniž by glyptodon byl prvoplánovou kořistí lidí, byl uloven, a to zejména proto, že jeho břicho bylo měkké, takže vystavené útokům. Pokud se lovecké skupině podařilo glyptodona převrátit na záda, mohli na spodní stranu zvířete vrhnout ostré oštěpy a zabít ho. Useli se ovšem vyhnout kyjovitému ocasu.
Kostra glyptodona, Jižní Korea.
Krunýř coby pravěké obydlí
Prázdné krunýře glyptodona mohly být využívány rovněž, čímž se stal pravěký pásovec velmi vítanou kořistí. Byly totiž tak velké, že v nich mohli lidé přečkat déšť, sníh i jinou nepřízeň počasí. Bohužel ale nakonec byli všichni glyptodoni vyhubeni, a vědci se domnívají, že pravděpodobně pravěkými lovci. Poslední kusy vyhynuli krátce po poslední době ledové, k čemž kromě lidí přispěly i klimatické změny.
Zdroje:
