Tvrdý, zásadový, rozhodný a nesmlouvavý. Takový byl šéf Bodieho a Doylea a takový naopak nikdy nebyl rodák ze skotského Glasgow. Gordon Cameron Jackson se narodil 19. prosince 1923 jako nejmladší z pěti dětí. Zatímco maminka byla s dětmi doma, otec vyučoval kreslení, což neslibovalo žádný závratný příjem. Rodina musela žít velmi skromně, ale Gordonovi to nevadilo.

Nabídka snů

Jeho jemná a romantická duše ráda utíkala do světa fantazie a na škole zjistil, že nemusí zůstat pouze u snění. Našel způsob, jak se zúčastnit výletů na fantastická místa, i když nemá v kapse ani libru. Přihlásil se do ochotnického souboru a každý večer mohl zažít ohromující dobrodružství. Ten opojný pocit mu pomohl přemoci vrozenou ostýchavost. „Vždycky jsem šel na jeviště jako naprogramovaný robot. Byl jsem tak soustředěný sám na sebe, že kdyby v sále vybuchla bomba, vůbec bych si toho nevšiml a dál odříkával text," prozradil později v rozhovoru pro The London Times.

Díky herecké průpravě si ho na střední škole vybrala BBC do rozhlasového pořadu určeného dětem. Přesto neměl herectví jako jasnou životní volbu.

Po otci zdědil výtvarný talent, který rozhodně nebyl malý. Už v 15 letech dostal nabídku snů. Oslovil ho výrobce luxusních vozů Rolls-Royce a nabídl mu místo učedníka. Gordon nadšeně souhlasil, opustil školu a začal se učit kresličem, což je napůl technická a napůl umělecká profese.

Směšný zrzek

U rýsovacího prkna strávil další čtyři roky a možná by tam zůstal celý život, nebýt roku 1942. Tehdy se v Londýně chystalo natáčení dramatu Mistr jede do Francie a tvůrci potřebovali mladého Skota. Oslovili Gordona, který ze zvědavosti souhlasil, ale pak se zase vrátil do továrny na auta. Filmařům se však jeho výkon tak zalíbil, že mu v dalších měsících předložili další nabídku. Gordon se opět ocitl na životní křižovatce. Nakonec se po dlouhém váhání rozhodl pro herectví, i když tušil, že ho čeká neradostná a trnitá pouť.

Tři největší překážky se jmenovaly ostych, přízvuk a vizáž. Nejistý mladík se zrzavými vlasy a komickým akcentem nepůsobil dojmem filmové hvězdy. Stal se nenápadným dělníkem stříbrného plátna, který nedostával hlavní role, ale zároveň neměl o práci nouzi. „Můj problém byl vždy v tom, že nejsem kariérista, nemám ostré lokty a sám sebe dost podceňuji. Pobyt před kamerou jsem si nikdy neužíval," prozradil Gordon.

Není divu, že se mnozí divili, jak se s takovou povahou může věnovat herectví. A co teprve když se začalo přetřásat seznamování se ženami.

Všem vypálil rybník

Každý ale někdy překvapí. Když bylo Gordonovi 26 let, dostal roli v romantickém dramatu Floodtide, kde hrála také vycházející hvězda a obletovaná kráska Rona Andersonová. Mnozí nechápali, proč si ze zástupu nápadníků vybrala právě nesmělého zrzka, ale nakonec se ukázalo, že udělala moc dobře. Gordon si o tři roky mladší lásku vzal v roce 1951 a vytvořili ukázkový pár. Přivedli na svět syny Grahama a Roddyho a zůstali spolu 39 let.

Přestože v 50. letech Gordon natáčel několik filmů za rok, stále ho stěží znali v jeho rodné zemi. Do světové kinematografie nakoukl až v další dekádě. Objevil se ve filmech Vzpoura na Bounty, kde si zahrál po boku Marlona Branda, a Velký útěk, v němž pro změnu sekundoval Stevu McQueenovi.

Tím ale hvězdné chvilky zase skončily. Do povědomí britských diváků se zapsal až v roce 1971 díky seriálu Upstairs, Downstairs, kde hrál majordoma, který má na starosti chod šlechtického sídla na počátku 20. století.

Agresivní nemoc

Série se natáčela čtyři roky a Gor­don se konečně stal hvězdou první velikosti. V roce 1974 se stal britským hercem roku a následně také získal cenu Emmy. Ale to už byla za dveřmi jeho parádní role.

Navzdory holubičí povaze mu s přibývajícím věkem stále více seděly úlohy neústupných a tvrdohlavých mužů, kteří se ničeho neleknou. Takový byl i George Cowley z Profesionálů. Krimisérie se stala nesmírně populární v řadě koutů světa. Gor­don přitom tuto jedinečnou šanci málem propásl. Tvůrce seriálu Brian Clemens si pro roli šéfa CI5 vyhlédl novozélandského herce Cliva Revilla, ale ten na poslední chvíli odmítl, čehož později několikrát litoval. Clemens měl zprvu o Gordonovi pochyby, znal jeho pravou povahu měkkoty, ale herec se role řízného šéfa zhostil na jedničku.

Profesionálové čelili zejména v Americe řadě protestů kvůli šíření násilí, xenofobie a rasové nesnášenlivosti, na některých dílech se dokonce vyřádili cenzoři, přesto si seriál rychle vybudoval kultovní pověst. Gordon přitom tajil překvapivé tajemství: neviděl ani jednu epizodu.

Nikdy se nedokázal na své herecké výkony dívat a Profesionálové nebyli výjimkou. Když seriál skončil, nejspíš si i oddechl a vrátil se do zajetých kolejí nenápadnosti. Dál se objevoval v televizních filmech a seriálech, většinou jen v menších rolích.

V roce 1989 mu lékaři diagnostikovali rakovinu kostí, přesto odmítl polevit v pracovním tempu. Jeho poslední film byl dokonce uveden až po jeho smrti. Herec zemřel v Londýně 15. ledna 1990. Bodie s Doylem osiřeli.

Co ještě nevíte

* Mezi jeho nejbližší přátele patřil slavný herec Alec Guinness.

*Seriál Profesionálové měla v oblibě i britská královská rodina. V roce 1979 Alžběta II. udělila Gordonovi Řád britského impéria.

*V letech 1985-6 uváděl na Novém Zélandu pořad o vaření.¨

*Jeho manželka Rona zemřela v roce 2013 ve věku 86 let. Po Gordonově smrti se už nikdy nevdala.