Götz George alias Schimanski: Celoživotně sám pátral po rodinném tajemství

18. srpen 2019 četba na 6 minut
Götz George se nejvíce proslavil jako Schimanski.

Götz George se nejvíce proslavil jako Schimanski.

Foto: Profimedia.cz

Utrpěl těžký úraz, milenka se ho snažila připravit o všechno, ale představitele komisaře Schimanského nejvíce poznamenaly události z dětství. Když mu bylo sedm let, tatínka Heinricha viděl naposledy. Odvedli ho tajemní muži v dlouhých černých kabátech.

Strach o život

V současnosti patří Götz mezi velké hvězdy a na jeho otce si vzpomene málokdo. Ve 30. letech minulého století byste ale v Německu nenašli větší hereckou osobnost, než byl George August Friedrich Hermann Schulz, který si říkal Heinrich George.

Už tehdy měl pověst vnitřně roztříštěného kolosu. Rozložitý muž nejprve koketoval s komunismem, po nástupu Hitlera k moci ale zcela otočil, zahrál si v několika nacistických filmech a účastnil se oslav vůdcových narozenin.

V roce 1933 se oženil s herečkou Bertou Drews, s níž měl už dvouletého syna Jana. Rodina se podruhé rozrostla 23. července 1938, kdy v Berlíně přišel na svět Götz. Heinrich ho pojmenoval podle své oblíbené divadelní hry, kterou napsal Johann Wolfgang Goethe.

Poté co sovětští vojáci na konci války obsadili Berlín, měl Heinrich nahnáno. Generál Nikolaj Berzarin však nad ním jako divadelní fanda držel ochrannou ruku a vypadalo to, že rodina z rozjitřené doby vyvázne bez úhony. Po několika týdnech ale Berzarin zahynul při dopravní nehodě a jeho nástupce už s Heinrichem neměl slitování. Pro slavného herce si přišli agenti sovětské tajné služby a od té doby ho Götz neviděl.

Krach manželství

Když chlapec povyrostl, nastoupil na lyceum ve švýcarském Zuozu. Přestože mu otec herectví zakázal, geny zapřít nedokázal. I profesoři ve škole mu uměleckou kariéru doporučovali. Díky matčině přímluvě začínal v divadlech v Západním Berlíně a v roce 1953 se objevil poprvé před kamerou. Komedie Šeříky až bílé začnou kvést je ale zajímavá snad jen tím, že se v ní potkal s rovněž začínající Romy Schneider.

V následujících letech poctivě chodil na kurzy herectví a pomalu budoval kariéru. Využíval také fyzické předpoklady a ve filmech často zastával úlohu kaskadéra. Právě díky této průpravě získal roli v Pokladu na Stříbrném jezeře. Z divadelních kruhů za to sklidil nemalou kritiku. „Za mayovky se nestydím. Bylo to dobrodružství, bylo mi pětadvacet a poprvé jsem vydělal slušnější peníze," řekl Götz, který v roce 1962 získal německou cenu Bambi pro nejoblíbenějšího herce.

Když mu bylo 26 let, oženil se s herečkou Loni von Friedl (*1943) a krátce poté se jim narodila dcera Tanja. Během dalších 10 let se Götz stal jedním z nejznámějších německých herců, ale zároveň se vztah s Loni vyčerpal, takže následoval rozvod. To už však byla na obzoru jeho životní role.

Nečekaná zpráva

Televizní série Místo činu se vysílala od roku 1971 a střídala se v ní různá města i vyšetřovatelé. V roce 1981 přišel na řadu Duisburg, ale Götz roli Schimanského původně odmítl. „Postava měla nosit kravatu, ale já Duisburg znám, v nažehleném obleku by tam toho nikdo moc nevyšetřil," prozradil.

Tehdy šel náhodou kolem obchodu s armádními potřebami a ve výloze se mu zalíbil béžový parker. Vojenská bunda se stala Schimanského poznávacím znamením a podle mnohých její věhlas převyšuje snad jen baloňák poručíka Columba.

Postava nekonvenčního policisty se sice nelíbila skutečným mužům zákona, ale Götz se díky ní dočkal značné popularity a posbíral několik cen. Po deseti letech se ale kníratý vyšetřovatel z obrazovek vytratil. Götz byl obviňován z hvězdných manýrů, on zase tvrdil, že scenáristé neumějí napsat pořádný příběh. V roce 1994 navíc nečekaně zemřel na infarkt teprve padesátiletý Eberhard Feik, který v seriálu hrál Schimanského parťáka Christiana Thannera. Herci se přátelili i v soukromí a Götz jeho odchod nesl dost těžce.

Ve stejném roce se o slovo přihlásila minulost. V lese poblíž Sachsenhausenu se našlo tělo, které mohlo patřit jeho otci. Götzovi odebrali DNA a porovnali ji s ostatky. Shoda byla jasná. Herec téměř po 50 letech našel svého tátu a mohl se přestat trápit. Postupem času zjistil, že Heinricha po zatčení více než rok drželi v internačním táboře pro nacistické prominenty. Nakonec v září 1946 podlehl útrapám a komplikacím po operaci slepého střeva. Jeho tělo skončilo v masovém hrobu.

Drsný rozchod

Götz měl vždy vřelý vztah ke sportu, miloval plavání a potápění, i proto si pořídil letní byt na Sardinii. Šnorchlování v moři se mu ale málem stalo osudným. V roce 1996 se ve vodě srazil s rychle jedoucím člunem s německými turisty a lodní šroub mu zle potrhal nohu. Lékaři dokonce zvažovali amputaci, ale nakonec končetinu zachránili. Götz pak vysoudil milion dolarů.

Hned o rok později se o něm psalo znovu a opět nešlo o nic pěkného. Jeho dlouholetá přítelkyně Gabriele Pauler (*1961) mu utekla s výrazně mladším milencem, navíc po něm u soudu požadovala tučné odchodné. Vznikla z toho hojně sledovaná aféra, což Götz velmi těžce nesl. Uzavřel se před světem a nakonec utekl na milovanou Sardinii, kde mu společnost dělala nová přítelkyně, o 21 let mladší novinářka Marika Ulrich. Po jejím boku opět našel životní rovnováhu a novou chuť do práce. Přestože vždy tvrdil, že už se nikdy neožení, v roce 2014 změnil názor a Mariku si tajně vzal. Jejich štěstí však bohužel dlouho nevydrželo. Zemřel 19. června 2016, jen měsíc před svými 78. narozeninami po krátké nemoci.

Co ještě nevíte

* Hned při prvním natáčení Místa činu musel spolknout syrové vajíčko. Režisér scénu točil dvanáctkrát, až se Götz pozvracel.

* Maminka Berta zemřela v roce 1987 ve věku 86 let.

* Otec Heinrich se v roce 1993 objevil na německé poštovní známce.

* V roce 1998 ruské úřady Heinricha zcela rehabilitovaly.

* Bratr Jan se živil jako fotograf, dokumentarista a tvůrce reklam.

* Dcera Tanja žije v Austrálii, kde pracuje jako režisérka.

Akční letáky