Tzv. nízký geoid Indického oceánu zároveň tvoří prohlubeň v mořské hladině. Je o 106 metrů níže než je celosvětový průměr. Díky tomu, že je jediný svého druhu, badatelé ho nedokázali s ničím srovnat a vysvětlit.
„Byly předloženy různé teorie,” píší experti z Indického vědeckého institutu v Bengalúru. „Nedokázali jsme ale zjistit, jaká odpovídá realitě.”
K hledání odpovědi se proto obrátili na superpočítač, pomocí něhož vytvořili 19 modelů, jež simulovaly pohyby pláště, tektonických desek a chování roztavené horniny v daném regionu během 140 milionů let. Výsledky pak porovnali se skutečnou dutinou.
„Museli jsme navíc brát v potaz fakt, že naše planeta není dokonale kulatá. Spíše připomíná hrudkovitý brambor,” vysvětluje geofyzička a docentka z Centra pro vědy o Zemi Indického vědeckého institutu Attreyee Ghosh.
Země a gravitace
Země není homogenní ani ve své hustotě. Některé oblasti jsou hustší, což ovlivňuje jak jejích povrch, tak gravitaci. Mezi krajiny s vyšší gravitací patří například Filipíny, naopak nižší gravitace je pod Kubou a Bahamami.
Jak se nakonec ukázalo, šest modelů sdílelo společný rys – oblaky horkého magmatu o nízké hustotě, které se zvedly, aby vytlačily materiál s vyšší hustotou. Tím se snížila velikost hmoty a oslabila se tamní gravitace.
Jak se ale toto magma dostalo pod Indický oceán? „Před 140 miliony lety byla mezi Indií a Asií rozsáhlá vodní plocha. Ta později zmizela a propast se uzavřela,” vysvětluje Ghosh. Celý proces však doprovázela dramatická událost.
Vědci naznačují, že poté, co se indická deska odlomila od Gondwany, aby se srazila se svou euroasijskou kolegyní, přejela přes zbytky mořského dna ze starověkého oceánu Tethys a rozbila ho.
Tyto kusy začaly pomalu klesat hlouběji do spodního pláště, čímž asi před 20 miliony lety vytlačily část magmatu zachyceného v africkém blobu a vytvořily oblaky dnes známého geoidu.
Kontroverzní studie?
Profesor geologie na Floridské univerzitě v Gainesville Dr. Alessandro Forte však se závěry svých kolegů nesouhlasí.
„Nejvýraznějším problémem počítačového modelování je fakt, že autoři studie nevzali v potaz výbuchy lávových proudů, které v té době pokrývaly polovinu indického subkontinentu, díky nimž vznikl jeden z největších sopečných útvarů na Zemi Deccan Traps,” argumentuje.
Dalším problémem je, že mezi modely a skutečným geoidetem je jen 80% podobnost. „Je to proto, že přesně netušíme, jak naše planeta vypadala v minulosti. Proto počítáme i s určitými nesrovnalostmi,” brání se Attreyee Ghosh. „Věříme, že původ tohoto minima jsme objasnili,” uzavírá.
Zdroje: www.edition.cnn.com, www.en.wikipedia.org, www.space.com
Sledujte nás v Google Zprávách